RC – KDYŽ JSME JEŠTĚ VĚŘILY NA MOŘSKÉ VÍLY

Dvě sestry, oceán lží a hledání pravdy.

O knize: Kit je mladá žena, pracující jako doktorka v Santa Cruz. Žije sama v malém domku u pláže se svým kocourem Hobem. Jako malá vyrůstala spolu se svojí o dva roky starší sestrou a rodiči v idylickém prostředí prosluněné kalifornské pláže, kde se učily surfovat. Avšak dětství Kit a Josie zas tak idylické nebylo. Jedno osudné léto se cesty obou sester rozešly a Josie pak zahynula při teroristickém útoku ve Francii. To si alespoň Kit myslela do chvíle, než svou sestru zahlédla v televizní reportáži o hořícím klubu na Novém Zélandu. Její matka ji přesvědčí, aby se pokusila svoji sestru najít. 
Podaří se Kit ztracenou sestru najít a smířit se s minulostí?

V televizi běží reportáž o jakési katastrofě. Je noc, na pozadí šlehají plameny. Reportér recituje zprávy příhodně pochmurným hlasem. A tam, právě za jeho levým ramenem, se objeví moje sestra. Josie. Na jednu dlouhou vteřinu se zadívá přímo do kamery. Mám pocit, že se skrz obrazovku dívá přímo na mě. A pak je pryč. S otevřenou pusou zírám na prázdné místo, které po ní zbylo.

str. 6

Můj názor: Nádherná kniha, která mě pohladila po duši, ale také pěkně zamávala emocemi. Místy byla hodně smutná, ale byla napsaná takovým velmi laskavým stylem, že se četla „jedna-báseň“. Byla opravdu velmi čtivá a propracovaná. Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů, kdy oba jsou ze současnosti, ale během vyprávění vzpomínají na minulost, která se postupně prolíná. Díky těmto vzpomínkám má čtenář možnost nahlédnout, co sestry prožívaly, jaké měly dětství a dospívání. Toto období není od ostatního textu nijak rozlišené, ale čtenář velmi rychle pochytí, že čte o minulosti. Jediné, co mně osobně nesedlo, byla délka některých kapitol, které byly na můj vkus až moc dlouhé. Ale nijak to neovlivnilo mé hodnocení knihy.

Byl to velmi podmanivý a dechberoucí příběh o hledání, a to nejen druhého, ale také sama sebe. Nejednou i slza ukápla, jak mě kniha chytla za srdce. Takhle to zní, že vlastně šlo o velmi pohodové čtení, což je sice pravda, ale obsahově je tato kniha také velmi silná. Plná lží, skrývaných tajemství a zrady. Ale také je o vášni a lásce – nejen té partnerské, ale i sesterské. S touto knihou zažijete emoční kolotoč. Já sama se domnívám, že tahle kráska bude ve mně ještě dlouho rezonovat.

Odnikud se vynoří vzpomínka, když mi byly čtyři nebo snad pět let. Seděly jsme s mámou na široké terase restaurace a dívaly se na oceán. Zpívala mi baladu o mořské panně, která varovala námořníky před ztroskotáním. Jak se obraz vzpomínky odvíjí, pocítím na hrudi uzlík bolesti. Vlny narážejí na břeh, měsíc je tichý, objímají mě matčin hlas i ruce.

str. 330

Hodnocení: 5/5✭

Kniha vyšla pod značkou Metafora spadající pod nakladatelský dům Grada. Za poskytnutí knihy k recenzi bych ráda poděkovala Markétě Havlové. Knihu si můžete zakoupit zde. 

Medailonek:
Název: Když jsme ještě věřily na mořské víly
Autorka: Barbara O’Nealová
Originál: When We Believed in Mermaids / 2019
Nakladatelství: Grada / Metafora
Žánr: román pro ženy
Překlad: Zbořilová Anna
Rok vydání v ČR: 2021
Počet stran: 376 

O autorce: Barbara O’Nealová (pseudonym)

– žije v nádherném městě Colorado Springs se svým partnerem, britským vytrvalostním sportovcem. Její knihy se pravidelně umisťují v bestsellerových žebříčcích The Washington Post, The World Street Journal a v žebříčku nejčtenějších knih Amazonu a byly přeloženy do více než deseti jazyků. Píše pod různými pseudonymy, jako Barbara O´Nealová vydala devět ženských románů. Na začátku srpna vyšel u Metafory již druhý autorčin román přeložený do českého jazyka – Jak se dědí tajemství (The Art of Inheriting Secrets / 2018).

Pokud vás můj článek na knihu zaujal, neváhejte a knihu si přečtěte. 🙂 Nebo jste knihu už četli? Pokud ano, tak jak se líbila vám?
Těším se na Vaše komentáře pod článkem.

Mějte se a čtěte,
Vaše ൬ermaidka