Zdravím vás, moji čtenáři.
Přestože máme již první týden nového roku za sebou, tak bych se spolu s Vámi ráda ohlédla ještě za loňským rokem – konkrétně na to, jak jsem si vedla v posledním měsíci roku. V prosinci se mi ve čtení opět trochu více dařilo, přečetla jsem všeho všudy čtyři knihy📚. Mohlo být nakonec i pět, ale nakonec jsem danou knihu nedočetla a bude první dočtenou knihou roku 2024. Ale to trochu předbíhám. Níže vám prozradím, jaké čtyři knihy to v prosinci byly.
1) Loutkář z ghetta – je kniha historický román, který napsala německá autorka Eva Weaver. I v nejtěžších chvílích lidského života musí existovat naděje. A někdy se tato naděje vtělí do malého kluka, který je vyzbrojen loutkami… Varšava 1939. Mika žije s rodinou v ghettu. Když zemře jeho dědeček Jakob, zdědí vnuk tajemný kabát, ve kterém objeví loutku. Vyrobil ji děda, stejně jako loutky krokodýla, krále a šaška. Mika začne loutky sám vyrábět, hrát pro obyvatele ghetta a vytvářet v čase strachu a klíčící beznaděje okamžiky radosti a zapomnění na děsivou válku. Jednoho dne chlapce nachytá německý voják Max. Pokud se chce Mika zachránit, musí hrát i pro Němce.
Tato kniha čekala na své přečtení v mé knihovně ze všech knih nejdéle (a já si zpětně pokládám otázku: „Proč?“). Samozřejmě to byl silný a smutný příběh, ale svým způsobem taky krásný. Byl to příběh plný utrpení, ale i naděje a odvahy. Nejen o židovském chlapci Mikovi, ale i o osudu jeho rodiny a dalších lidech. Hodně se mi líbilo provázání příběhu prostřednictvím loutky „prince“.
Hodnocení = 3+★
2) Jiné místo – je kniha od české autorky Kateřiny Karolové. Mělo jít o pohodovou vyjížďku. Pak se ale objevila mlha… Monika s Oliverem chtějí uniknout ruchu velkoměsta, a tak zamíří na dovolenou do penzionu v Luhačovicích. Kde jinde prohloubit rodící se vztah než na tichém místě v obklopení lesů? Po příjezdu se rozhodnou prozkoumat nejbližší okolí, a i když se schyluje k dešti a na krajinu padá hustá mlha, vydají se na kolech cyklostezkou vedoucí do Vizovic. Plánovaný výlet je krátký, pouze pár kilometrů naprosto bezpečnou trasou… Co by se tak mohlo stát?!
Od autorky jsem vloni četla Odbočku v lesích a ta mě teda dostala – bylo to pro mě něco nového.. Díky tomu jsem se na autorčinu letošní novinku dost těšila a musím bohužel konstatovat, že mě teda natolik neuchvátila. Sice jsem se velmi rychle začetla a děj mě od začátku vtáhl, ale postupem času, jak stránky ubíhaly, jsem si pořád dokola říkala „Co?“. Navozená atmosféra měla sice nádech napínavosti, ale já tomu celému odmítala věřit, a to byl pro mě asi jeden velký „háček“, proč jsem si knihu neužila tak, jako Odbočku v lesích.
Hodnocení = 3★
3) Volání hvězd – je historický román od irské spisovatelky Emmy Donoghue. Irsko bylo zpustošeno hned nadvakrát ― nejprve válkou a pak epidemií španělské chřipky. Julie Powerová pracuje jako zdravotní sestra v dublinské nemocnici na oddělení pro nemocné nastávající matky. Nemocnice se potýká s velkým nedostatkem zdravotnického personálu, a do tohoto uzavřeného světa vstoupí dvě ženy: doktorka Kathleen Lynnová, která je na útěku před policií, a mladá dobrovolnice Bridie Sweeneyová. Během tří dnů, kdy se neúnavně starají o své pacientky a přivádějí na svět nový život, se jim všem obrátí život vzhůru nohama.
Bohužel, tahle kniha mě moc neoslovila a ze začátku se mi nečetla moc dobře, přestože se jevila jako velmi zajímavá. Až za půlkou knihy se mi začala tak nějak „líbit“ a čtení mi přišlo daleko poutavější. Ale i tak, to nebylo úplně čtení pro mě. Možná to mohlo být i tím, že tam bylo na můj vkus až příliš mnoho porodnických a zdravotnických termínů.
Hodnocení = 2+★
4) Hotel pod šťastnou hvězdou – je kniha od mé oblíbené francouzské autorky Agnès Martin-Lugand. Kam až musíme dojít, abychom objevili domov? Mladá tulačka Hermine našla jako pokojská v Provence nejen práci, ale i náhradní rodinu. O dvacet let později je majestátní hotel jejím domovem, kde vychovává dvě děti, které má ve střídavé péči. Stárnoucí majitelé ji však nemohou chránit věčně. Hermine se musí postavit na vlastní nohy a vypořádat se s city, které v ní vzbuzuje jejich syn Ivan. Ten má po návratu ze Singapuru převzít rodinný podnik, k němuž v minulosti ztratil pouto.
Autorčiny knihy mám moc ráda a povětšinou mi i sednou. S touhle to nebylo jiné. Od prvních stránek se mi hezky četla, byla dojemná, poutavě napsaná a dějem i částečně smutná. Nestydím se za to, že během čtení ukápla nejedna slza. Byla to opravdu dojemná a hořko-sladká romance. Přála jsem Hermine trochu šťastnější konec a vůbec bych se na autorku nezlobila, kdyby tahle kniha měla třeba i pokračování. Ale je mi jasné, že autorka zvolila takový konec, který u některých čtenářů může vyvolávat další otázky, schválně. Touhle knihou jsem dočetla všechny knihy autorky, které jsem měla doma. Chybí mi už jen přečíst poslední autorčinu knihu: Než nás rozdělí láska.
Hodnocení = 4+★
Během prosince mi do mé knihovny přibylo pět knih, z nichž jednu jsem vyhrála: Oko,
Jablka ze stromu nepadají,
Poslední restaurace v Paříži,
Před sebou neutečeš
a Vězeňkyně.
Mé suma sumárum sčítá 48 knih k přečtení!
A jaké knihy jste během prosince přečetly vy?
Ráda si o nich přečtu v komentářích pod článkem.
Mějte se a čtěte,
Vaše ൬ermaidka