Zdravím vás, moji čtenáři.
Dnes bych se s vámi ráda ohlédla zpět do srpna a ukázala vám, jaké knihy jsem v minulém měsíci přečetla. Samu mě to překvapilo, ale nakonec jsem zvládla přečíst pět knih📚, ale byl to spíše takový průměr až na jednu, ze které jsem byla dost nadšená. Více o knihách se dočtete níže:
1) Vypravěčka z Osvětimi – je historický román od americké autorky Siobhan Curham.
Spisovatelka Etty Weilová musela opustit byt s výhledem na Seinu, kde tvořila své romány, a projít temnými branami Osvětimi. Tváří v tvář otřesné realitě se ale nevzdala, odmítla ztratit víru ve fantazii a svým vyprávěním se pokusila uniknout do hezčího světa. Její příběhy dodávaly vnitřní sílu a naději nejen jí, ale i ostatním ženám. Jenže v táboře čekala smrt na každém kroku, a tak se v Etty zrodilo pevné odhodlání – přežít a jednou o tom všem napsat. Aby vrátila život lidem, které milovala. Člověk totiž doopravdy zemře teprve tehdy, když se na něj zapomene.
Opět pěkné čtení, ale o krutém místě a nelehké době. Kniha začíná tím, že bylo vyhlášeno, že nesmějí být vydávány knihy, které napsali Židé. Ette se s tím nechce smířit a začne psát pro tajné noviny. Ale nedlouho poté co jsou ostatní ze skupiny zatčeni nacisty se Ette dostane do vězení a posléze do vlaku mířícího do Osvětimi.
Kniha se mi četla hezky, na to o čem vypráví. A nebojím se přiznat, že mi nejednou ukápla slza. Byla poutavě napsaná a postavy byly uvěřitelné. Bohužel i ty hrůzy z Osvětimi (ale o těch jsem nečetla poprvé). Etty a její příběhy byly plné naděje a to se mi na knize hodně líbilo. Bylo to takově nezvykle „povznášející“ u knihy, která vypráví o Osvětimi.
Hodnocení = 3+★
2) Láska za ostnatým drátem – je z pera chorvatské autorky Hany Radulić.
Skutečný příběh židovské dívky a osvětimského dozorce Šťastné milostné příběhy, v nichž spolu zamilovaní nezůstali, jsou vzácné. Ještě vzácnější jsou válečné milostné příběhy se šťastným koncem, v nichž zamilovaní stáli každý na jiné z nepřátelských stran. A zcela výjimečné jsou milostné vztahy mezi příslušníky židovského národa a stoupenci nacismu během druhé světové války. Příběh Židovky Heleny a dozorce Franze Wunsche je víc než to všechno.
Pěkný příběh – myšleno to, že kniha pojednává o lásce mezi židovskou dívkou a nacistickým důstojníkem. Nevídané a přesto podle skutečné události. Avšak mě zrovna tohle dílo nic nedalo. Kniha byla sice čtivá, ale příběh byl spíše takový strohý. Vůbec mi nesedl styl vyprávění. Sama autorka na konci knihy (v epilogu) píše, že se jedná o dokumentární román., což by odpovídalo. Ale evidentně nic pro mě.
Hodnocení = 2+★
3) Chlapec z bloku 66 – je skutečné svědectví Mošeho Kesslera, které sepsala izraelská autorka Limor Regev.
Zažil víc hrůzy, než by kterékoli dítě mělo zažít, teď ale musí přežít Blok 66. Leden 1945. Čtrnáctiletý Moše Kessler vystupuje z vlaku v koncentračním táboře Buchenwald. Prožil horory tábora Osvětim-Birkenau, přišel o celou svou rodinu a přežil i pochod smrti v mrazivé evropské zimě. Za svůj krátký život zakusil Moše víc hrůzy, než je možné. O Buchenwaldu však ví jen jednu věc. Každý to ví. Jestli chceš přežít, musíš se dostat do Bloku 66. Němci jsou krutí a odhodlaní, nejsou však připraveni na buchenwaldský tajný odboj, který má za cíl jediné: zachránit děti.
Kniha vypráví (spíše) dokumentární formou cestu Mošeho během 2. SV a holocaustu. Zvěrstva nacistů z pohledu třináctiletého chlapce, kterého při první selekci na rampě v Birkenau zachránila lež o jeho skutečném věku. Nečetlo se mi to dobře, a tentokrát to nebylo jen díky tématu, ale také z toho důvodu, že mi kniha a její písemná forma nesedly, ale cítila jsem, že je potřeba se tímto „svědectvím“ prokousat. Jelikož tyhle silné a hrůzné příběhy by se měly číst a jejich „odkaz by se měl předávat dál.
Hodnocení = 2+★
4) Byly tady a už nejsou – je napínavý thriller od amerického autora píšícího pod pseudonymem Haylen Beck.
Audra v sobě konečně našla dost odvahy, aby utekla od násilnického manžela. Teď sedí v autě, na zadních sedačkách jsou připoutány její malé děti, a společně jedou vstříc své šanci na nový, lepší život. Volí trasu po okresních silnicích, aby se vyhnuli nežádoucí pozornosti. A právě když projíždí po pusté cestě kdesi v Arizoně, už velmi daleko od bývalého domova, postřehne ve zpětném zrcátku jakýsi pohyb. Pozornější pohled jí ukáže policejní vůz, který je sleduje se zapnutým majákem. Audra zastaví u krajnice. Je si až bolestně vědoma faktu, na jak odlehlém místě se ona a její děti nachází. Vystoupí z auta – a tím okamžikem se její šťastný útěk mění na nejhorší noční můru, která vysoce předčí veškeré představitelné obavy: netuší, proč ji místní šerif zatkl. Ví jen to, že když se v jeho doprovodu dostala na stanici, policisté jí tvrdí, že v autě žádné děti nebyly…
Tak tohle byla jízda od prvních stránek. Skvěle propracovaná kniha, která mě od prvních stránek vtáhla do děje. Kniha měla spád a svižné tempo, které si udržela po celou dobu příběhu. Bylo to čtivé, napínavé a nepředvídatelné. A navíc to mělo prostě “grády” a nepředvídatelné zvraty. Já osobně byla z knihy a z námětu naprosto spokojená, i s tím, jak to autor celé podal. Do Audry jsem se snadno vžila, jelikož děj působil uvěřitelně. Docela bych věřila, že by se něco takového opravdu mohlo dít. Celou dobu jsem doufala, že to dobře dopadne… Jestli to tak bylo se dozvíte, když se do knihy taky pustíte
Hodnocení = 5★
5) Kdyby ze světa zmizely kočky – japonská novela, kterou napsal Genki Kawamura.
Co byste dělali, kdybyste zjistili, že brzo zemřete? A co teprve tehdy, kdyby se před vámi objevil Ďábel s nabídkou, že vám život prodlouží? Má to však jeden háček. Za každý den vašeho života navíc musí ze světa něco nadobro zmizet. Přesně v takové situaci se ocitne hrdina románu Kdyby ze světa zmizely kočky, pošťák, který žije v malém bytě se svým kocourem jménem pan Zelí. Jednoho dne mu lékař oznámí, že mu kvůli nádoru na mozku už nezbývá moc času. Objeví se však Ďábel s nabídku, která se zdánlivě neodmítá. Hrdina pak každý den musí čelit volbě, zda nechá něco trvale zmizet ze světa, aby na něm on sám mohl zůstat o den déle. Situace na hranici mezi životem a smrtí ho donutí přehodnotit nejen cenu každodenních samozřejmostí, ale také svůj vlastní dosavadní život.
Taková zvláštním způsobem zajímavá kniha, která vede hodně k zamyšlení, nejen nad tím, co považujeme v životě za běžné věci, ne-li za samozřejmé… a nad životem, jako takovým. Mě osobně kniha úplně nezasáhla a bohužel mi nedala tolik, co mohla, ale na druhou stranu rozhodně nepovažuji čas strávený s ní za zbytečný. To zase podle mě nebyl!
Hodnocení = 2+★
V srpnu jsem si pořídila dvě nové knihy:
Hodinář z Dachau a
Srdečné pozdravy z Řecka.
Mé suma sumárum sčítá 38 knih k přečtení!
Jaké knihy jste v srpnu přečetli vy? Těším se na vaše komentáře pod článkem.
Mějte se a čtěte,
Vaše ൬ermaidka