Zdravím vás, moji čtenáři.
Dneska se společně semnou pojďte podívat, jaké knihy jsem přečetla během října. Ráda se spolu s vámi ohlédnu zpět, abych se (tentokrát) mohla trochu pochlubit, jelikož se mi v říjnu celkem dařilo (alespoň co se týče mých čtecích návyků). Nebudu vás nijak napínat a rovnou vám prozradím, že jsem za říjen přečetla celkem pět knih📚. Což je na mě opravdu dobré číslo. A jaké knihy to byly, se dozvíte níže:
1) Život není skákací hrad – je z pera německé autorky Petry Hülsmannové.
Nele už má lásky plné zuby. Umiňuje si, že nová práce u uznávané hamburské PR agentury pro ni bude odteď na prvním místě. Majitel agentury Claas ji pověřil vedením image-kampaně městského politika, jehož preference při výzkumech veřejného mínění dosahují kamsi do výše hlubokého sklepení – z dobrého důvodu, jak se brzy ukáže. Záhy se ukáže, že Claas není pro Nele jen milý šéf, ale že se jí při pohledu na něj vždycky nádherně rozbuší srdce. Ale co když ji zase láska nechá na holičkách a na závěr jí předloží drsný účet?
Od autorky mám přečtené všechny knihy z této série „Hamburk“, které u nás vyšly. Byla to opět milá a příjemně čtivá oddechovka. Mimo jiné se mi líbila provázanost (vedlejších) postav s ostatními autorčinými knihami, kdy se všechny příběhy odehrávají v Hamburku. Přesto musím konstatovat, že takhle kniha mi zatím sedla asi nejméně a místy mě maličko nudila. Ačkoliv to nerada přiznávám, tak ke konci knihy jsem chtěla mít konec už rychle za sebou a nepřišlo mi to nijak „okouzlující“. Také jsem měla trochu problém s hlavní postavou Nele, i když Class na mě působil sympaticky hned.
Hodnocení = 3★
2) Žlutý ptáček zpívá – je románová prvotina americké autorky Jennifer Rosner, která je inspirovaná pravdivými příběhy židovských dětí ukrývaných za druhé světové války.
Uprostřed nacistického běsnění v Polsku se židovská maminka se svou pětiletou dcerou s výjimečným hudebním nadáním ukrývá na místě, kde je sebetišší zvuk může obě stát život. Když němečtí vojáci obklíčí Židy v jejich rodném městě, dá se Róża se svou dcerou Shirou na útěk. Najdou útočiště ve stodole na sousedovic statku. Shira, dnem i nocí schovaná na seníku, se zoufale snaží zůstat zticha, zatímco jejím nitrem neustále pulzuje hudba. Láká ji příroda v okolí statku a stěží odolává přirozené touze po volnosti. Maminka, ve snaze dceru zabavit a utišit, vypráví příběh o děvčátku v kouzelné zahradě. Děvčátko nesmí ani hlesnout, a tak zpívá žlutý ptáček. Zpívá cokoliv, co děvčátko v duchu skládá: vysoké pikolové trylky, hluboké bručení kontrabasu. Hudba pomáhá květinám vzkvétat. V tomto smyšleném světě dokáže Róża Shiru ochránit před hrůzami, které se kolem nich odehrávají. Přijde však den, kdy jejich útočiště přestává být bezpečné a Róża se musí rozhodnout: buď se Shirou zůstane, nebo ji opustí a dá jí tak naději na přežití.
Za mě se jedná o krásný a čtivý příběh z nacistického Polska, který se mi při čtení vryl do srdce. Hezky zpracované téma o poutu matky s dcerou. Pro mě jako čtenáře zase úplně jiný pohled a zpracování z doby druhé světové války, ale opět je to silná kniha, i když jiným způsobem než knihy odehrávající se v Osvětimi.
Hodnocení = 4★
3) Hodinář z Dachau – je román z období druhé světové války od britské autorky Carly Schabowski.
Nezapomenutelný příběh o lidské dobrotě, inspirovaný neuvěřitelnou skutečnou událostí. Venku padá sníh a žena se připravuje na pohřeb, který nepřišel nečekaně, ona však doufala, že se ho nebude muset zúčastnit. Zatímco si upravuje vlasy a rukou uhlazuje šaty, říká si, že tohle přece není poprvé, kdy někoho ztratila. Z krabičky na toaletním stolku zdvihne jemné, léty poznamenané hodinky a přitiskne si je k tváři. Náhle se ztratí ve vzpomínkách…
Leden 1945, Dachau, Německo:
Rachotící vlak se šine třpytivou, zasněženou bavorskou krajinou. Nehybná krása za oknem skrývá strašlivé scény odehrávající se uvnitř vlaku, muže a ženy tisknoucí se k sobě, promrzlé a vyděšené. Židovský hodinář Izák Schüller nedokáže pochopit, jak se tu ocitl, a je si jistý, že odsud neodejde živý. Když vězni dorazí do koncentračního tábora Dachau, Izáka neočekávaně vytáhnou z davu a zaměstnají ho v nedalekém domě důstojníka Bechera a jeho mladé, krásné, rozmazlené ženy. Izákovo hodinářské nadání by se Becherovi mohlo hodit. Je mu však jasné, že jeho život má nějakou cenu, pouze dokud bude důstojník jeho šikovné ruce potřebovat. Anna Reznicková v domě Becherových posluhuje u stolu a pere prádlo. Becherovi jedí, baví se a užívají si života, jako kdyby je neustále neobklopovala všudypřítomná smrt. Když se Anna seznámí s Izákem, dojde jí, že v něm nalezla opravdového přítele, možná i víc. Avšak Dachau je nebezpečné místo, kde se láska může ošklivě nevyplácet, a když Izák objeví ve své dílně u Becherových srdcervoucí tajemství, ocitnou se spolu s Annou v nesmírném nebezpečí…
Laskavý a čtivý příběh z jednoho z nejtěžších období lidských dějin. Líbilo se mi, že děj byl vyprávěn z více pohledů – i z jednoho nevšedního. Překvapil mě konec a dost „rozněžnil“ – až slza ukápla. Tato kniha mi nepřišla tolik „náročná“ jako jiné knihy, které jsem četla třeba z Osvětimi, ale i tak byla tato kniha svým způsobem silná a opět nechala čtenáře nahlédnout do nelehké doby. Rozhodně stojí za přečtení. Jak bylo zmíněno v knize: „…aby to nikdy nebylo zapomenuto“.
Hodnocení = 3+★
4) Hezký, ale narovnej se – napsala česká autorka Johana Fundová, která napsala například také knihu Devadesátky.
Aneta, Kryštof a Nela jsou třicátníci se zcela odlišnými životy. Když jim však v září 2020 přistane na Facebooku pozvánka na třídní sraz se základkou, vzpomínky na jejich společnou minulost jsou rázem zpět. Co se stalo s někdejšími spolužáky z páté třídy, kteří toužili po prvním mobilu, nadšeně sledovali seriály a těšili se na každé nové číslo časopisu Bravo? Vyplnily se jejich sny z přelomu milénia? To zjistí, když se po letech setkají tváří v tvář.
Mě bohužel tato kniha vůbec neoslovila a nedostala jsem od ní vůbec nic. Zřejmě jsem očekávala daleko víc. Možná zajímavější a i čtivější děj. Zhruba půlka knihy je z pohledu pěťáků a druhá půlka z pohledu již dospělých stejných protagonistů, kteří se potkají na třídním srazu základky. Jak jsem již napsala, mě kniha neoslovila a ani moc nebavila, spíše jsem ji jen „prolétla“…
Hodnocení = 2★
5) Srdečné pozdravy z Řecka – je další kniha české autorky Aleny Damijo žijící v Anglii (v Londýně – čerpáno z Databázeknih).
Humorný román sleduje příběhy dvou českých rodin, vydávajících se na prázdninovou rekreaci do žhavého ráje romantického ostrova Rhodos, který se zrovna vzpamatovává z největších požárů v historii Řecka. K tomuto už tak velkému dramatu připočtěte pubertální děti, které se víc, než o starobylé antické památky zajímají o moderní sociální sítě, a o tragikomické situace a další napínavé chvilky rozhodně nebude nouze. A protože jsou postavy a příběhy inspirované životem, najde se v nich snad každý, kdo buď cestuje a má děti, anebo to štěstí (případně smůlu!), že si pamatuje vlastní pubertu.
Lehká nenáročná kniha plná humoru. Miluji Řecko, takže když jsem knihu zaznamenala, věděla jsem, že si ji budu chtít přečíst a navíc jsem již od autorky nějakou tu knihu četla, takže jsem tušila, do čeho jdu. Musím přiznat, že jsem se pobavila. Bylo to fajn zpestření podzimních dní. Taková příjemná humorná oddechovka.
Hodnocení = 3+★
Během října mi přibyla jedna kniha: Štěstí jiskří jako sníh.
Mé suma sumárum sčítá 33 knih k přečtení!
Četli jste některou výše zmíněnou knihu? A kolik knih jste přečetli za říjen vy?
Budu ráda za vaše komentáře pod příspěvkem.
Mějte se a čtěte,
Vaše ൬ermaidka