ČTECÍ ČERVENEC

Zdravím vás, moji čtenáři.

Za červenec jsem přečetla opět tři knihy📚. Jednu dobu to vypadalo, že nedám ani to, protože do první červencové knihy jsem se pustila až někdy po desátým červenci. Vím, že spousta z vás by i tak dala dalších pět kousků, ale to já bohužel ne. Tak se pojďme podívat alespoň na ty tři.

1) Pod španělským sluncem – je druhý román německé spisovatelky Pauline Maiové. Carli je něco přes třicet a pracuje jako servírka v kavárně, kterou kdysi vedli její italští prarodiče. Na krku má dluhy za nedokončené studium architektury, a tak živoří v pronajatém pokoji a jediným světlým bodem v jejím životě je kamarádka Fritzi. Jednoho dne se ale Carli dozví, že zemřel stálý host kavárny Fabrizio a odkázal jí starou hračkářskou dílnu ve Florencii. Že by osud přece jen nabídl způsob, jak uniknout neuspokojivému životu v deštivém Marburku? Mohla by dílnu prodat, zaplatit dluhy, a třeba i dokončit školu.
Carli mi byla hodně sympatická – asi proto, že mi přišlo, že se ji v lecčem podobám. Čtení mě bavilo, ale kniha na mě působila lehce zdlouhavě. V něčem byla i lehce předvídatelná, ale i tak měla svoje kouzlo. Při čtení na mě doléhalo volání léta, a já měla občas pocit, že se spolu s Carlottou procházím Florencií, která mě lákala a vábila. Děj má příjemné tempo a lehce kouzelnou atmosféru opředenou malým tajemstvím.

Hodnocení = 3★

2) Kdyby to bylo tak snadné, dělal by to každý – je příběh odehrávající se v Humburku od německé spisovatelky Petry Hülsmannový. Annika je učitelka hudební výchovy a zeměpisu. Jednoho dne ke konci školního roku se dozvídá, že byla přeřazena z vysněného Wertherova gymnázia na školu v absolutně nejproblémovější části města, kde má začít hned po prázdninách. Annika se s touhle vidinou nechce ztotožnit, a tak vymyslí plán, který by jí měl dopomoci k tomu, aby se opět mohla vrátit na Wertherovo gymnázium. Založí muzikálový kroužek, ale děti, které se přihlásily se zdají naprosto bez talentu. Annika se proto obrací s prosbou o pomoc na svou dávnou lásku Tristana, který se stal mezitím divadelním režisérem. Pomáhat jí ovšem bude i soused Sebastian. Od té chvíle má Annika co dělat, aby se vyznala sama v sobě. Už dlouhá léta Tristana miluje. A nyní zjišťuje, že v ní nějaký cit probouzí i Sebastian. Jak se s tímto zjištěním Annika vyrovná a komu dá přednost? A sžije se s novým školním prostředím?
Je to moje čtvrtá kniha, kterou jsem od autorky četla a musím říct, že mě autorka opět nezklamala. Na autorčiných knihách se mi hodně líbí jedna provázanost v konkrétní (vedlejší) postavě, která vždycky když se objeví, pronese nějaká moudra nebo věty k zamyšlení. Přijde mi to takové milé a netypické „pohlazení po duši.“ Kniha se mi četla příjemně a jak jsem si už mohla potvrdit u předešlých knihách, autorčin styl psaní mi sedí. Jedná se o romantický příběh, který je možná lehce předvídatelný. Ovšem troufám si tvrdit, že zrovna v téhle knize není ta linka „lásky“ to nejdůležitější. Dle mého názoru jde spíše o cestu Anniky k jejím novým žákům a o cestu k poznání sama sebe.
O něco více ke knize k přečtení zde.

Hodnocení = 4★

3) Na co Alice zapomněla – je další skvělá kniha z pera australské autorky Liane Moriarty. Když se Alice probere na zemi v posilovně, má na hlavě pořádnou bouli a myslí si, že je jí dvacet devět a čeká první dítě se svým super-úžasným manželem Nickem. Jenomže pak se dozví, že se jí z paměti právě vymazalo deset let života a že je ve skutečnosti devětatřicetiletá neurotička, která nejraději tráví svůj volný čas v posilovně nebo na poradách školního výboru se ženami, jež kdysi nesnášela. Jak se to stalo, že se její život tak radikálně změnil? Proč ji její manžel nenávidí? Co tak hrozného provedla, že s ní její milovaná sestra skoro nemluví? A do toho si není schopná vůbec vzpomenout na svoje tři děti. Alice se najednou vidí jinýma očima a ta nová žena, o které jí vyprávějí, se jí vůbec nezamlouvá. Najde způsob, aby se znovu stala tím člověkem, kterým bývala?
Byla to má šestá kniha autorky.  Tahle kniha měla velmi zajímavý a pro mě i originální námět se ztrátou paměti, a to rovnou celého desetiletí. Bylo zajímavé sledovat, jak se člověk v životě mění a vyvíjí. Tím myslím, že bylo zajímavé, jak Alice třicetiletá nechápe tu čtyřicetiletou a připadá jí úplně neznámá. Dějově byla kniha pěkně napsaná, propletená s lehkou dávkou napětí a s otázkou, jak se to s Alicí vyvine a zda se ji paměť vrátí a v jakém okamžiku. Kniha byla čtivá a měla spád, do které se začtete od prvního okamžiku. Ale bohužel bych jednu výtku našla, konkrétně jde o epilog. Ten mi přišel už takový kýčovitý a přeplácaný. Škoda… 
Ale i tak hodnotím knihu celkově kladně.
Článek ke knize k přečtení zde

Hodnocení = 4★

V minulém měsíci mi přibyla do knihovny pouze jedna jediná „žhavá“ knižní novinka:
Plameňák.

Mé suma sumárum sčítá 52 knih k přečtení!

Četli jste některou z těchto knih? A jaký jste měli červenec vy? Kolik knih jste přečetli?
Napište mi do komentářů.
Mějte se a čtěte,
Vaše ൬ermaidka