Zdravím vás, moji čtenáři.
Mám tu jedno ohlédnutí za minulým rokem a tím, jak jsem si v prosinci vedla ve čtení. Ač jsem to původně nečekala, tak jsem za prosinec přečetla pět knih📚. I když jen dvě z nich jsem hodnotila více než je průměrně.
1) Kámen, nůžky, papír – je psychologický thriller, který napsala britská autorka Alice Feeney. Scenárista Adam trpí celý život obličejovou slepotou. Nepoznává přátele, rodinu, dokonce ani vlastní ženu. Jeho manželství s Amelií už dlouho nefunguje tak, jak by mělo. Když vyhrají prodloužený víkend ve Skotsku, může to být přesně to, co jejich vztah potřebuje. Oba dobře vědí, že tenhle výlet bude pro jejich manželství rozhodující. Buď je rozdělí, nebo spojí. Nevyhráli však náhodou. Jeden z nich lže a někdo si nepřeje, aby žili šťastně až do smrti.
Mé první seznámení s autorkou. Na knihu mě nalákal název, pěkná obálka a hlavně anotace. Musím ale přiznat, že se mi kniha četla dost rozvláčně a dlouho jsem se nemohla začíst a děj mi přišel zprvu takový nezajímavý. Ale jak přečtených stránek přibývalo, tak mi přišlo, že i děj sílí a nabírá na obrátkách. A opravdu tomu tak bylo, a já pár stránek za půlkou knihu hltala s očekáváním, co přinesou další stránky. Nakonec jsem musela svůj názor na knihu přehodnotit, protože zápletka byla naprosto skvělá a autorka si se čtenářem pěkně pohraje. Ale konec mi popravdě přišel dost šílený.
Více o knize v mém názoru zde.
Hodnocení = 3+★
2) Terapie – je nejnovější psychologický thriller od britské spisovatelky píšící pod pseudonymem B. A. Paris. Když se Alice a Leo přestěhují do exkluzivního obytného komplexu s názvem „Kruh“, splní se jim celoživotní sen. Existuje však jeden temný důvod, proč luxusní rodinnou vilu v uzavřené komunitě mohli koupit tak výhodně – a tím je bývalá majitelka, psychoterapeutka Nina. Co se s ní přede dvěma lety stalo? A proč o tom nikdo ze sousedů nechce mluvit? Alicina zvědavost se změní v posedlost a ve zdánlivě dokonalém domě se začnou odehrávat nevysvětlitelné věci.
Parádní kniha. Nic jiného bych od autorky ani nečekala. Sice mi z počátku přišlo čtení méně záživné a chvilku mi trvalo se začíst, ale pak stránky ubíhaly a napětí ve mě sílilo. Během čtení jsem spolu s Alicí podezřívala snad všechny obyvatele Kruhu. Posledních pár stránek do konce jsem se začala o Alici docela obávat a říkat si, zda to její zarputilé hledání ji nebude nakonec stát život? Docela mi přišlo, že ji autorka vykreslila jako až moc důvěřivou a sdílnou. Musím přiznat, že konečné rozuzlení bylo pro mě opravdu nečekané, hodně překvapivé a vyrazilo mi dech. Takže (teď už) s klidem mohu říct, že se autorce opět povedla napsat velmi propracovaná kniha plná tajemného děje a zvratů.
Hodnocení = 4★
3) Tvůrci náhody – Že láska rozhodně není náhoda, rozkrývá hravý román pro inteligentní romantiky. Tento román napsal izraelský autor Joav Blum. Co kdyby nešťastně rozlitá káva na stolku v restauraci, vlak, co vám právě ujel, nebo nalezený výherní los nebyly dílem náhody, ale naopak velmi detailně promyšlenou akcí? A co když takové zdánlivě banální příhody způsobí, že váš život nabere nový směr? Na svědomí je mají Tvůrci náhody, k nimž patří i Guy, Emily a Eric. Tři napohled obyčejní mladí lidé pracují pro tajnou organizaci a vytvářejí drobné změny v běhu světa, které mají nedozírné důsledky. Když se dostane Guyovi do rukou nové pověření, tuší, že má před sebou nejtěžší a nejnebezpečnější náhodu, jakou kdy dostal na starost. Ale ani Tvůrce náhody nemůže tušit, kam ho osud zavede a jaká je skutečná povaha štěstěny, svobodné vůle a opravdové lásky.
Na knihu mě kdysi nalákala anotace, která slibovala nevšední příběh o tom, že náhody nejsou jen tak. Že se dějí nám předurčeně. Kniha pak delší dobu stála v knihovně a čekala na své přečtení. Když jsem se ke knize konečně dostala, tak se mi bohužel nečetla moc dobře. Vůbec jsem se do ní nezačetla, tak jak bych si představovala a nakonec jsem ji četla vždy jen pár minut na cestě v MHD. Nic mě nelákalo knihu otevřít i doma a začíst se. Ale věřím, že si své čtenáře najde. Vůbec nevím, proč mi nesedla. A trochu mě to i mrzí. Anotace zněla tak, že to bude přesně kniha pro mě. Možná jsem na knihu neměla to správné rozpoložení.
Hodnocení = 2+★
4) Čekání na spoušť – je román v osmi příbězích o špatných rozhodnutích, nepochopení i naději. Zuzana jede k moři, aby vymazala děsivý sen. Josef se rozhodl vsadit všechno na jednu kartu. Jitka se stydí za faldy na břiše a nechce se s nikým srovnávat. Hana při náhodné cestě autem nalezne svoji babičku. Jarmila roky vzdorovala, ale teď jen touží odejít úplně tiše. Pavel našel klid při práci v lese a už nechce nic pokazit. Iveta obléká mrtvé a skrývá vytetovaného hada. A Libor prostě jen fotografuje. Patří k sobě, jsou svým způsobem rodina, přesto se míjejí. A křivdy, bílá místa a bolest se množí. I oni by však rádi věřili, že bude líp. Povídkový román Čekání na spoušť Lidmily Kábrtové je kronikou takového míjení, prostírající se na ploše sedmdesáti let. Každá z hlavních postav Čekání na spoušť vypráví z vlastní perspektivy, každá se snaží dodat svému příběhu smysl. A přestože nalézání jedněch je často ztrácením druhých, nikdy není pozdě na smíření a odpuštění. Přinejmenším vůči sobě samým.
Mám ráda povídky nebo knihy, kde se příběhy prolínají a v konečné fázi do sebe zapadnou jako puzzle. V každém příběh figurovala hlavní postava dle jeho samotného názvu. Příběhy byly celkem líbivé, povětšinou měly svou hloubku, ale některé z nich byly i smutnějšího rázu – jako umí být sám život.
Hodnocení = 3★
5) Čekání na kocoura – je povídková kniha od české autorky Michaely Klevisové.
Alice složitě hledá cestu k dospívající dceři, Delfína už nechce být dál single, Théo těžce nese stěhování z venkova do města, malý David se musí smířit s rozvodem rodičů… Jedno mají všichni hrdinové společné: lásku ke kočkám. Čtrnáct křehkých příběhů o vztazích lidí, kterým autorka přezdívá „kočkaři“, vám vykouzlí úsměv na rtech a zároveň vás i dojme.
Na to, že nemám moc ráda povídkové knihy, byla tahle celkem milá. Zřejmě proto, že byla o kočkách. Byla to taková kočičí jednohubka. Některé povídky se mi líbily míň některé víc. Myslím, že milovníkům koček by se kniha určitě mohla zamlouvat.
Hodnocení = 3★
O knihách, které mi za prosinec přibyly jsem se již rozepsala v článku „Prosincová nadílka“. Mé suma sumárum sčítá 50 knih k přečtení!
A jaké knihy jste v posledním měsíci roku četli vy?
Ráda si o nich přečtu v komentářích pod článkem.
Mějte se a čtěte,
Vaše ൬ermaidka