Zdravím vás, moji čtenáři.
Dnes bych se s vámi ráda ohlédla za mým knižním červencem, ve kterém jsem přečetla tři knihy📚. Z nichž ta druhá mě naprosto uchvátila a jak je vidět ze sociálních sítí – rozhodně nejsem sama. 🙂 Více o mých knihách z minulého měsíce se dočtete níže:
1) Vzdělaná – je biografie o Taře Westoverové, která poprvé vkročila do školní třídy, když jí bylo sedmnáct. K lékaři poprvé zašla ještě o několik let později. Vyrůstala na samotě v idažských horách, v mormonské rodině survivalistů a náboženských fanatiků – psychicky nemocný otec se připravoval na konec světa, hromadil zásoby a nedůvěřoval státním institucím a vládě, matka se živila jako bylinkářka, léčitelka a asistentka při domácích porodech. Tara pracovala s otcem na šrotišti, kde jí dnes a denně hrozil úraz, pomáhala matce vyrábět tinktury, jeden starší bratr ji týral. Postupně dospěla k rozhodnutí, že jedinou možností je vzbouřit se a odejít z domova. Sama se připravila na přijímací zkoušky a byla přijata na Univerzitu Brighama Younga. Poté studovala na Harvardu a v Cambridgi, kde získala doktorát. Cesta ke vzdělání ovšem znamenala rozkol s rodiči a těmi sourozenci, kteří zůstali žít v Idahu. Tara zjistila, že vzdělání má osvobozující moc, ale zároveň poznala, jak vysokou cenu je za ně nucena zaplatit. Strhující memoár o procesu uvědomování si sebe sama, odhodlání, osobním rozvoji a rodinné loajalitě se okamžitě stal bestsellerem, patřil k nejoblíbenějším knihám Baracka Obamy za rok 2018 a časopis TIME Taru Westoverovou zařadil mezi 100 nejvlivnějších osobností pro rok 2019.
Tohle byla opravdu ohromující a zajímavá kniha, která se mi nečetla zrovna lehce, ale přitom je velmi dobře napsaná. Takže to, že se mi nečetla lehce je dáno tématem a emoční stránkou knihy. Kniha byla pro mne jako čtenáře velice zajímavá, celkem i poutavě napsaná, ale v osobní rovině byla i dost náročná. Jedná se o opravdu silný příběh, který líčí nejen rodinné vztahy v mormonské rodině. A to, co Tara zažívala, bylo dost často dechberoucí – ve smyslu “otřesné”. Ale i přesto jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Hodnocení = 3+★
2) Čtvrté křídlo – je fantasy román od americké autorky Rebeccy Yarros.
Dvacetiletá Violet Sorrengailová měla nastoupit do kvadrantu písařů a strávit život mezi knihami. Její matka, nesmlouvavá velící generálka, jí však nařídí, aby se připojila ke stovkám kandidátů toužících dostat se mezi navarrskou elitu: dračí jezdce. Violet chybí trénink, navíc je menší než ostatní a draci se s „křehkými“ lidmi nespojují. Spálí je! Proto bude potřebovat všechen svůj důvtip, aby obstála. Brzo ale zjistí, že z Basgiathské válečné školy vedou jen dvě cesty ven: absolvovat, nebo zemřít.
Musím přiznat, že fantasy už moc nečtu, i když jsem ho dříve dost „hltala“, ale nyní dávám přednost jiným žánrům. Tudíž tato kniha šla mimo mě, i když jsem na ní narážela na sociálních sítí. Ale pak o ní začala dost „rozjařeně“ mluvit kolegyně v práci a za pár dní mi ji přinesla „až pod nos“ (= půjčila).
A tak se stalo, že jsem na dva týdny propadla do Navarry a do kvadrantu jezdců, léčitelů a písařů. No prostě jsem té knize propadla. Pohltila mě jako stíny jednoho z jezdců a já se nedokázala od ní odtrhnout (i když volný čas a prostor ke čtení mě „odtrhnout se“ nutil). Do Violet jsem se docela snadno vžila, a jak víc a víc bojovala s tím, aby v kvadrantu jezdců nezemřela, tím víc mě kniha bavila a pohlcovala. A ta romantická zápletka byla taky boží, sice jsem ji čekala, ale díky ní měla kniha specifický náboj.
Byla to naprosto famózní záležitost a již nyní nedočkavě vyhlížím druhý díl…
Hodnocení = 5★
3) Uvidíme se v srpnu – je novela, která se našla a byla vydána až po smrti kolumbijského autora Gabriela García Márqueze.
Každý rok v srpnu se Ana Magdalena plaví trajektem na ostrov, kde je pohřbena její matka, aby navštívila její hrob. Tyto cesty se nakonec stanou neodolatelnou pozvánkou k tomu, aby se na jednu noc v roce stala jiným člověkem. Je šťastně vdaná a rozhodně nemá důvod rozbíjet svět, který si vytvořila se svým mužem a dětmi. A přesto se znovu vydává na cestu, aby se setkala s náhodným milencem. Poslední dílo nalezené v pozůstalosti slavného spisovatele je hymnou života, oslavou radosti navzdory uplývajícímu času a ódou na ženskou touhu.
Byla to taková milá jednohubka, která rozhodně neurazí. Popravdě se jednalo o mé první setkání s autore, přestože tituly „Sto roků samoty“ nebo „Láska za časů cholery“ mám v povědomí. Kniha se četla lehce. A i když jsem dle anotace čekala trošičku něco jiného, než jsem nakonec dostala, z čehož sem byla krapet „vyvedená z rovnováhy“, tak i přesto nelituji, že jsem tuhle novelu četla.
Hodnocení = 3★
Během července mi do knihovny nepřibyla žádná kniha. Za to některé knihy, o kterých jsem věděla, že se do nich nakonec nepustím a zbytečně by u mě v knihovně ležely, jsem poslala dál.
A z toho důvodu mé suma sumárum sčítá (už jen) 40 knih k přečtení!
Jaké knihy jste za minulý měsíc přečetli vy? A četli jste některou knihu z výše zmíněných?
Pokud ano, jak se líbila Vám?
Mějte se a čtěte,
Vaše ൬ermaidka