Zdravím vás, moji čtenáři.
Dnešní článek bude ohlédnutím, ve kterém vám ukážu, jaké knihy jsem přečetla v posledních dvou měsících minulého roku – tedy v listopadu a prosinci. Tyto dva měsíce jsem shrnula do jednoho článku proto, že během listopadu jsem bohužel přečetla pouze jednu knihu📚 a kvůli jedné knize mi přišlo zbytečné sepisovat článek. Za prosinec se mi nakonec podařilo přečíst knihy čtyři📚.
Více o knihách se dočtete níže:
Listopad
1) Než nás rozdělí láska – je román od mé oblíbené francouzské spisovatelky Agnès Martin-Lugand.
Kdo nemá co ztratit, může konečně najít sám sebe. Madeleine se po letech vrací do prázdninového sídla, aby vyprávěla příběh své osudové lásky. Na sklonku života ji o to poprosí dcera, která chce poznat celou minulost své matky. Madeleine se ve vzpomínkách znovu ocitá v náruči klavíristy Joshuy… a pak se doopravdy setkají na pláži, kde se do sebe zamilovali. Po dvaceti letech je ale všechno jinak. Nevyléčitelně nemocná Madeleine se loučí se životem a Joshua o smyslu toho svého pochybuje. Dokážou zúčtovat s minulostí a dojít ke smíření?
Autorčiny knihy mám moc ráda a vždy se na ně těším. Tato kniha nebyla od jejího pořízení výjimkou. Pustila jsem se do ní, protože jsem chtěla něco „kratšího“ a „lehčího“. S tím druhým jsem se teda moc netrefila, a přestože kniha to byla na poměr stránek kratší, tak obsahově byla tak silná, že jsem ji nedokázala přečíst jen za pár dní, ale musela jsem si ji dávkovat. Byla to krásná kniha, i když hodně smutná a něčím vlastně i šťastná. Nebojím se přiznat, že při čtení posledních stránek jsem ze svých tváří otírala slzy. Bylo to velmi dojemné a smutné čtení. Podle mě opět jedna z povedených autorčiných knih.
Hodnocení = 4★
Prosinec
1) Štěstí jiskří jako sníh – je román z pera německé autorky Pauline Mai.
Konec roku, se vším tím shonem a sněhem, nemá Madita zrovna v oblibě. Navíc má zimu spojenou s nepříjemnými vzpomínkami a je to pro ni nejtěžší období v roce. Nejraději by usnula a probudila se až na jaře. Její neteř a malý synovec ji však nenechají propadat smutku. Děti Maditu přemluví, aby všichni společně sepsali, co by si přáli – protože kdy jindy než v tomto čase se přání mohou splnit? Madita tedy svěří papíru své touhy, jenže nemá tušení, že dopis neskončí v koši, kam ho zahodila, ale u člověka, který by udělal cokoli pro to, aby se začala zase usmívat.
Ze začátku byla kniha velmi smutná – ostatně svým způsobem byla smutná stále, ale během čtení můžeme pozorovat a z ubíhajících stránek vnímat tu naději, kterou v sobě příběh nese. Bylo to krásně zpracované téma, které se četlo s lehkostí, přestože je v příběhu po celou dobu obsažená smutná linka. Ale je v ní i porozumění, které z knihy sálá skoro stejně intenzivně, jako prostředí vánoční atmosféry, ve kterém se děj odehrává. Jedná se opravdu o velmi příjemné a dojímavé čtení se samými sympatickými postavami, díky nimž bylo hezké sledovat Madity kroky „k uzdravení“. Opravdu hezké a poutavě napsané – rozhodně doporučuji. 🙂
Hodnocení = 4+★
2) Každé řešení má svůj problém – napsala německá autorka Kerstin Gierová.
Gerri plánuje spáchat sebevraždu, ale předtím ještě napíše dopisy na rozloučenou spoustě příbuzných a známých – a nezachází v nich s pravdou právě v rukavičkách. Shodou okolností jí ale sebevražedný plán nevyjde – a Gerriin život se ze dne na den stane opravdu napínavým dobrodružstvím. Neboť není snadné vypořádat se se svými blízkými, když vědí, co si o nich skutečně myslíte!
Knihu mi půjčila kolegyně s tím, že je humorná, a že se u ní nasmála, tak že by se mi mohla taky líbit. No, trochu líbila, ale až tak druhá polovina. Ze začátku jsem se nemohla začíst a přišla mi spíš nudná, než humorná, ale dalo se. Pak přišel „dlouho očekávaný“ zvrat a já se opravdu občas zasmála a pobavila. Nakonec, i když jsem na tuhle knihu neměla úplně tu správnou náladu, to nebyla zase tak špatná kniha. U mě to hodně zachránil ten „romantický“ konec.
Hodnocení = 2+★
3) Dopisy Otce Vánoc – je sbírka vánočních dopisů, které John Ronald Reuel Tolkien psal svým dětem od roku 1920, kdy byly jeho prvorozenému synkovi Johnovi právě tři roky, do roku 1943, kdy bylo jeho nejmladšímu dítěti, dceři Priscille, čtrnáct let. V roli Otce Vánoc jim každoročně sděloval, že dostal jejich dopisy se seznamem vánočních přání, a vyprávěl o událostech na severním pólu; o vánočních přípravách, o svých pomocnících, o vítězných bojích se skřety. Svoje líčení obvykle doprovázel kresbami, do jeho dopisů čas od času zasahoval jeho hlavní pomocník Lední medvěd či tajemník elf Ilbereth. Díky půvabným kresbám, vtipu, i motivům, které připomenou Tolkienovy romány, jsou Dopisy Otce Vánoc víc než jen soukromým dokumentem rodinného života. Poprvé vyšly v omezeném výběru nedlouho po Tolkienově smrti; z této edice vychází i první české vydání z roku 1994 (Dopisy Děda Mráze). Pro vydání v Argu už byla k dispozici nová edice, přinášející faksimile a přepisy víceméně všech dopisů a ilustrací. Toto půvabné dílko se tak poprvé dostává k českým čtenářům v úplnosti.
Krásná kniha – zaujal mě obal knihy i ilustrace v ní. Bylo to nenáročné čtení plné vánoční atmosféry. Líbilo se mi pojetí knih a styl psaní. Kniha je spíše určena pro děti, ale i dospělý si v ní najde své a k tomuhle vánočnímu období je tou pravou odpočinkovou knihou.
Hodnocení = 4★
4) Vánoce s kočkou – je román pro ženy od české spisovatelky Petry Nachtmanové.
Úspěšný manažer Josh Kastner dosud neměl štěstí v lásce a osamělé vánoční období se nezadržitelně blíží. Moc by si přál potkat skvělou kočku. Přitažlivou, zábavnou a milou ženu. Brzy zjistí, že přání se plní, ale do cesty se mu připletla úplně jiná kočička, než si vysnil. Sama si ho vyhlédla, když se v noci vracel z firemního večírku. Zanedlouho mu osud nadělí seznámení s neodolatelnou Margot Moslingovou a její sestrou, zvěrolékařkou Issou. Joshova asistentka Gina ho před Margot varuje, v minulosti provedla strašnou věc. Každý si ale zaslouží druhou šanci, vždyť Vánoce jsou za dveřmi a láska nechodí jen po špičkách, umí i hlasitě zabouchat.
K vánoční atmosféře to byla docela milá oddechovka, ale mě to zase až tak nechytlo. Zaujalo mě že je to příběh s kočkou o vánočním období, ale na mě to působilo lehce překombinovaně – myslím, že postava Margot tam byla zbytečná. No každopádně rozhodně mi neseděla. Ale když to vezmu kolem a kolem, tak to nebylo špatné čtení.
Hodnocení = 3★
Do knihovny mi celkem přibylo pět knih. Z nichž jednu jsem rovnou i přečetla:
Vánoce s kočkou,
Stále hratelná,
Dokonalé děti,
Varšavský sirotek,
a Nejšťastnější muž na Zemi.
Mé suma sumárum sčítá 34 knih k přečtení!
Četli jste některou ze zmíněných knih? Pokud ano, jak se vám líbila? Těším se na vaše komentáře pod článkem.
Mějte se a čtěte,
Vaše ൬ermaidka