O knize: Annika je učitelka hudební výchovy a zeměpisu. Jednoho dne ke konci školního roku se dozvídá, že byla přeřazena z vysněného Wertherova gymnázia na školu v absolutně nejproblémovější končině města, kde má začít hned po prázdninách. Annika se s touhle vidinou nechce ztotožnit, a tak vymyslí plán, který by jí měl dopomoci k tomu, aby se opět mohla vrátit na Wertherovo gymnázium. Založí muzikálový kroužek, ale děti, které se přihlásily se zdají naprosto bez talentu. Zdejší žáci jsou výrostci, kteří se věnují spíše internetu než domácím úkolům, a kteří zrovna slovu „disciplína“ neholdují. Ale kdyby to bylo tak snadné, dělal by to každý. Annika se nevzdává a obrací se s prosbou o pomoc na svou dávnou lásku Tristana, který se stal mezitím divadelním režisérem. Pomáhat jí bude ovšem i soused Sebastian. Od té chvíle má Annika co dělat, aby se vyznala sama v sobě. Už dlouhá léta Tristana miluje, a všechny své partnery srovnávala jen s ním. A nyní zjišťuje, že v ní nějaký cit probouzí i Sebastian. Jak se Annika s tímto zjištěním vyrovná a komu dá přednost? A sžije se nakonec s novým školním prostředím?
Sebastian byl pro mne něco jako odšťavňovač, odsávač páry nebo kráječ jablek. Tedy něco, případně někdo, kdo se mi zdál na krátkou dobu přitažlivý, ale o němž jsem přesně věděla, že o něj rychle ztratím zájem. A určitě se nedám svést k tomu, abych si toho Pana odšťavňovače, kráječe jablek a odsávače páry vzala k sobě domů. To docela určitě neudělám.
str. 302
Můj názor: Musím říct, že mě autorka opět nezklamala. Je to od ní moje čtvrtá kniha (pozn. zároveň čtvrtá kniha u nás od autorky vydaná), kterou jsem četla a opět se mi příjemně četla a bavila mě. Na autorčiných knihách se mi hodně líbí jedna provázanost v konkrétní (vedlejší) postavě, která vždycky když se objeví, pronese nějaká moudra nebo věty k zamyšlení. Přijde mi to takové milé a netypické „pohlazení po duši.“ Jak jsem se už mohla přesvědčit na předešlých knihách, autorčin styl psaní mi sedí a její postavy si většinou oblíbím. Některé z nich mi rovnou přirostou k srdci a já s nimi prožívám děj takzvaně „do posledního dechu“ – (čti do poslední stránky). Ne, že by tu někdo umíral, naopak. Jedná se o čtivý romantický příběh, který je možná lehce předvídatelný. Ovšem troufám si tvrdit, že zrovna v téhle knize není ta linka „lásky“ to nejdůležitější. Dle mého názoru jde spíše o cestu Anniky k jejím novým žákům a o cestu poznání sama sebe.
Protože jak by řekl Knut: „Kdyby to bylo tak snadný, dělal by to každý“ a „Někdy nemůžeš udělat nic jiného, než jít dál“…
Hodnocení: 4/5✭
Medailonek:
Název: Kdyby to bylo snadné, dělal by to každý.
Autorka: Petra Hülsmannová
Originál: Wenn’s einfach wär, würd’s jeder machen/2018
Nakladatelství: Ikar
Žánr: román pro ženy
Překlad: Lutovská Pavla
Rok vydání: 2018
Počet stran: 504
O autorce: Petra Hülsmannová (1976)
– je německá spisovatelka. Sice vystudovala kulturologii a germanistiku, ale víc než 10 let se živila jako sekretářka v advokátních a patentových kancelářích. Její prvotinou je kniha „Čmeláci v srdci“, která se hned po vydání stala bestsellerem. Poté následovaly další romány: „Čokoládový průšvih“ a „Život udeří, kam se mu zachce“ a v roce 2019 / v ČR 2021 „Život není skákací hrad“. Autorka žije ve svém oblíbeném městě Hamburku. Má zálusk na mražené jahodové margarity a pikantní, nejlépe asijská jídla.
Znáte knihy autorky? Četli jste některou z nich? Nebo jsem vás teprve na přečtení nalákala? Napište mi do komentářů pod článek.
Mějte se a čtěte,
Vaše ൬ermaidka