Jeden dům. Dvě rodiny. Tři mrtvá těla.
O knize: Libby ke svým pětadvacátým narozeninám zdědí honosný dům v módní čtvrti Chelsea. Ví, že je adoptovaná, ale teprve nyní se v advokátní kanceláři dozvídá svůj skutečný původ. To ona je tím dítětem v kolébce, kde ji před více jak 24 lety našla policie. A o patro níž, v kuchyni, tři rozkládající se mrtvá těla a na stole dopis na rozloučenou, podle něhož vše nasvědčovalo společné sebevraždě.
Ale kam se poděly děti, které zde tenkrát také bydlely?
Nyní chátrající dům s temnou minulostí patří Libby. Ta si pokládá otázku zda si dům nechat nebo prodat, ale než učiní jakýkoliv závěr, rozhodne se, že se pokusí odhalit svou minulost a historii domu. Setkává se s novinářem, který před pár lety napsal o této záhadě článek a nyní se společně snaží vypátrat, co se tenkrát vlastně stalo.
Podaří se jim to?
str. 121
Když poprvé četla Millerův článek, odstavce o podkrovních pokojích se zámky přeskočila, nedokázala strávit představu, co by to mohlo znamenat.
Můj názor: Knihou nás provázejí tři postavy: Libby, Lucy a nějaká mužská, která nám postupně prozrazuje, co se v domě v minulosti odehrávalo. Během čtení se dozvídáme, kdo tímto vypravěčem vlastně je. I ohledně Lucy se můžeme ze začátku jen domýšlet, koho v příběhu představuje. Nyní je to skoro čtyřicetiletá žena bez peněz, potulující se ulicemi města Nice ve Francii se dvěma dětmi.
Kniha se mi četla skvěle. Od prvních stránek mě vtáhla do svého tajemného hábitu. Děj byl rozdělen do čtyř částí a od začátku druhé jsem se nemohla od příběhu odtrhnout a kniha šla jen horko-těžko odložit. Měla velmi čtivý a propracovaný děj, který do sebe postupně zapadal jako puzzle. Byla naprosto pohlcující.
str. 149
Můj táta ti vezme všechno, co máš, a pak ti zničí život.
Autorka napsala opravdu brilantní psychologický thriller se zajímavou zápletkou. Během čtení jsem měla různé teorie a některé z nich se mi i potvrdily, přesto byla pro mě jistá odhalení velmi šokující. Samotné postavy jsou vykresleny velice věrohodně, každá postava má svojí charakteristickou linku, u některých až zlověstnou.
Kniha jako celek je uchopena tak, že ze začátku vůbec netušíte, co od knihy čekat a kam směřuje. Je plná znepokojujících informací, které se během čtení začnou odhalovat a jež do sebe postupně zapadají a ke konci knihy utvoří celek příběhu. A já mám takové knihy ráda. Daleko víc, než když se na začátku knihy dozvíte, co se stalo, a postupně vám autor ukazuje, jak k tomu došlo…
str. 303
A pak jsem se podíval na Davida. Ležel vedle nich. Člověk, který nás ničil a tloukl, odpíral nám jídlo a svobodu a pokusil se nás připravit o dům.
Knihu hodnotím jako strhující a fascinující, a dovolím si napsat, že mi sedla daleko více než kniha Pod dohledem, kterou jsem od autorky četla vloni.
Hodnocení: 5/5✭
Pokud jsem vás na knihu nalákala, můžete si ji zakoupit zde. Kniha vyšla pod nakladatelskou značkou Cosmopolis, spadající pod nakladatelský dům Grada. Za poskytnutí knihy k recenzi bych ráda poděkovala Markétě Havlové.
Mimo to bych ráda poděkovala i Marcelce (Zaostřeno na knihy) za to, že mi dělala u čtení společnost = #spolecnecteni. 😉
Medailonek:
Název: Rodina z podkroví
Autorka: Lisa Jewellová
Originál: The Family Upstairs /2019
Nakladatelství: Grada / Cosmopolis
Žánr: napětí / psycho-thriller
Překlad: Lžička Milan
Rok vydání v ČR: 2021
Počet stran: 350
O autorce: Lisa Jewellová (nar. 1976)
– se narodila v Londýně, ve kterém stále žije s manželem a dvěma dcerami. Pracovala jako PR asistentka pro módní řetězec Ware-house a jako recepční. V roce 1998 vydala svůj první román Ralph’s Party, který se v témže roce stal bestsellerem. Je autorkou 18 titulů. Prodeje jejích knih dosahují v anglicky mluvících zemích dvou milionů prodaných výtisků a byly přeloženy do 16 světových jazyků.
Pokud jste knihu už četli, tak by mě zajímalo, co jste na ni říkali vy? Nebo se na knihu teprve chystáte? Napište mi do komentářů.
Zdraví vás,
Vaše ൬ermaidka
O téhle knize jsem také uvažovala… nakonec jsem ji ale nechala „na jindy“. 😀
Jo, to znám! Otázka je, zda si teď říkáš, že to je škoda nebo zda to vnímáš obráceně… 🙂
Moc hezky napsané, nemám co vytknout! Souhlasím, bylo to zajímavé čtení, neodložitelné, a ty teorie, které jsme měly 😀
Ano, parádní čtení.
Teď mi ji o víkendu vrátila mamka a i ta si ji nemohla vynachválit. 🙂