1) SMRTKA
O knize: Jedná se o první díl dystopické trilogie. Autor nám představuje svět, kde neexistují nemoci, hlad ani smrt, tak jak je známe. Tím, že nikdo neumírá přirozenou smrtí, dochází ale k pomalému přelidnění na Zemi. Aby k tomu nedošlo byl vytvořen Cech Smrtek. Smrtky mají jako jediné právo vzít člověku život – pokosit – a udržet tak populaci pod kontrolou.
Ctihodný smrtka Faraday si jednoho dne vybere dva učedníky na smrtku – Citru a Rowana, ale stát se jí může jen jeden z nich. Ze začátku o tento budoucí post nestojí ani jeden, ale postupem času oba shledávají, že mají pro tuto „práci“ jisté předpoklady (i když každý jiný), kvůli kterým si je smrtka Faraday vybral.
Avšak vybrat si dva učedníky je i v tomto světě nezvyklé a některým jiným smrtkám se to nezamlouvá. A tak se na prvním setkání smrtek – konkláve – rozhodne, že ten, který bude vybrán do cechu smrtek musí pokosit poraženého. Pár dní po tomto rozhodnutí využije Smrtka Faraday sedmé přikázání a sám sebe pokosí. Což je jediný způsob, jak může smrtka umřít – vlastní rukou.
str 139
„Navrhuji,“ řekla smrtka Randová, „Aby po potvrzení vítěze bylo dalším bodem programu to, že vítěz pokosí poraženého.“
Proč se Smrtka Faraday pokosil? Jak to s Citrou a Rowanem dopadne? Kdo z nich bude muset vzít život tomu druhému? Odpovědi najdete uvnitř knihy.
Můj názor: Kniha je vyprávěna v er-formě. A já ji nyní četla jako re-reading a to napůl v knižní podobě a napůl jsem ji poslouchala v podobě audioknihy. Už když jsem knihu četla před třemi lety, tak jsem z ní byla nadšená. Žádná velká očekávání jsem prakticky neměla. Recenze na knihu jsem tenkrát míjela bez povšimnutí, neboť mě knihy ze žánru „young adult“ moc nelákaly. Ale nakonec jsem udělala výjimku a nelitovala jsem. Kniha Smrtka byla a je pecka. Což mohu říct i po letech. Příběh mě chytil od prvních stránek a po celou dobu čtení mě nechával v napětí. Po dobu čtení jsem se nechtěla přiklonit ani na jednu stranu a držela jsem palce oběma – Citře i Rowanovi, a doufala v nějaký zvrat, který by rozhodnutí na konkláve zvrátil. Neuměla jsem si představit, že jeden pokosí druhého. A neuměla jsem si to představit ani nyní – i když jsem si tentokrát zrovna konec pamatovala. 🙂 Přesto jsem během čtení zjišťovala, že si z ostatního děje pamatuji opravdu málo, a byla jsem ráda, že jsem si před čtením Zvonu – závěrečného dílu této trilogie, udělala čas na re-reading předchozích dílů.
str. 212
„Vina je hloupá sestřenice výčitek svědomí.“ říkal s oblibou smrtka Faraday.
Audio: Na poslech byla kniha vynikající. Z interpretace jsem byla nadšená (hlas pana Fridricha při čtení Smrtky Goddarda – byl naprosto skvělý). A velké plus bylo i střídání vypravěčů. V tomto případě dva (Vasil Fridrich a Jana Stryková). Dále bych ráda vypíchla použitou hudbu / zvuky, které oddělovaly kapitoly a jiné pasáže a tím skvěle podkreslovala téma knihy. Děj knihy má odpich, a i na intepretaci to bylo podle mě znát. Celkově se jedná o příjemně vyprávěný příběh. Rozhodně nic, co by vás unudilo k spánku. Ráda doporučím i tuto formu knihy, jelikož se domnívám, že by mohlo jít o lepší prožitek, než by ve vás zanechala klasická četba.
Hodonocení: 5/5 ✭
Medailonek:
Název: Smrtka
Autor: Neal Shusterman
Originál: Scythe / 2016
Nakladatelství: Yoli
Žánr: young adult / sci-fi
Překlad: Kotrle Petr
Rok vydání v ČR: 2018
Počet stran: 384
Medailonek Audiokniha:
Čte: Vasil Fridrich, Jana Stryková
Vydavatel: Témbr / 2020
Čas / Délka: 13:21h
2) NIMBUS
O knize: Kniha je druhým dílem „Smrtčí“ trilogie. A hned na začátek mám upozornění, že kniha nelze číst bez předchozího dílu (titul Smrtka), neboť na něj přímo navazuje.
Po zimním konkláve, kterým končí první díl, se Rowan uchýlil do ústraní a od té doby podniká útoky na zkažené smrtky. Rozhodl se, že na vlastní pěst napraví cech smrtek a podrobí jej zkoušce ohněm. Stal se z něj smrtka Lucifer, který v zakázané černé róbě „kosí“ zkorumpované smrtky pomocí plamenů. Naopak z Citry se pod dohledem smrtky Curierové stala mladší smrtka Anastázie, která už nyní má mezi některými smrtkami velké slovo, a mohli by se najít tací, kterým by se to nemuselo líbit. Ráda by zkaženost smrtek změnila zevnitř, ale na každém kroku naráží na překážky, a dokonce se ocitá v ohrožení života.
Rozkol mezi „starou gardou“ a „novým řádem“ se vyostřuje, a nad tím vším bdí vševědoucí Nimbus. Jediný, kdo má moc řešit závažné problémy dokonalého světa.
Ale vloží se do toho, nebo bude jen přihlížet, jak se dokonalost mění v úpadek?
str. 52
Dějiny byly plné lidí, kteří se obětovali v zájmu vyššího dobra. V jistém smyslu to dělaly i smrtky: vzdávaly se svých nadějí a snů, aby sloužily společnosti. Nebo takové byly přinejmenším smrtky, které respektovaly, o co cech smrtek usiluje. Rowan by takovou smrtkou byl. I po krutém učednictví u smrtky Goddarda, které na něm nutně zanechalo jizvy, by zůstal ušlechtilých. Ale tu šanci mu odepřeli. Potom si uvědomil, že cechu smrtek a lidstvu může sloužit i tak, ale jinak.
Můj názor: Už když jsem knihu četla na jaře roku 2019, tak jsem v komentářích ke knize psala, že mi přijde, že mě bavila o dost míň než první díl. Nyní, při druhém čtení, musím konstatovat, že to mám stejně. 🙁 Tím neříkám, že mě nebavila, jen jsem ji nehltala s takovým nadšením jako to bylo u Smrtky. Přestože příběh je propracovaný a pořád se něco děje a čtenář má potřebu číst a číst a číst, aby věděl, co bude dál, tak na druhou stranu se tam toho děje tolik, že jsem se občas ztrácela. Tento díl je bohatší na postavy, ale také na zvraty. A někdy toho bylo na mě už moc. A i když jsem s napětím očekávala, jak to s našimi hlavními protagonisty dopadne, tak mi děj přišel lehce překombinovaný. Na druhou stanu asi nebudu jediná, když napíšu, že konec byl opravdu velice znepokojivý, a že jsem ho četla s otevřenou pusou.
Celkově je to velmi zajímavá a působivá kniha, u které budete chtít číst pokračování co nejdříve.
str. 258
Toho večera vítr skučel nezvykle divoce a mrznoucí déšť vydával syčivý zvuk, jak narážel do okénka Greysonova pokoje. Nimbus mohl počasí ovlivnit, ale úplně je změnit nedokázal. Anebo možná dokázal, ale rozhodl se to nedělat. Pokoušel se zajistit alespoň to, aby bouře přicházeli ve vhodnější dobu, když už přijít musejí. Greyson se snažil přesvědčit sám sebe, že tato bouře jsou ledové slzy, které za něho Nimbus prolévá.
Audio: I tuto knihu jsem částečně četla a částečně poslouchala ve formě audioknihy. Poslech byl velice příjemný. Hlas pana Fridricha můžeme slyšet už v audioknize Smrtka, takže jsem tušila, že interpret mě nezklame. I vybraná hudba, která odděluje kapitoly a jiné pasáže se skvěle hodila. Na samotné interpretaci bylo znát, že má kniha odpich, a že se pořád něco děje. Rozhodně neočekávejte žádný „mdlý“ přednes. Jen jsem osobně moc nezaznamenala střídání ve čtení, přestože knihu namluvili dva pánové. Ale to není nic proto ničemu.
Hodnocení: 4+/5 ✭
Medailonek:
Název: Nimbus
Autor: Neal Shusterman
Originál: Thunderhead, 2018
Nakladatelství: Yoli
Žánr: young adult / sci-fi
Překlad: Kotrle Petr
Rok vydání v ČR: 2019
Počet stran: 440
Medailonek Audiokniha:
Čte: Vasil Fridrich, Jiří Suchý z Tábora
Vydavatel: Témbr / 2021
Čas / Délka: 15:31h
O autorovi: Neal Shusterman (nar. 1962)
– je americkým autorem mnoha knih pro mládež. Byl nominován na desítky čtenářských cen. V roce 2017 obdržel za svůj román Scythe (Smrtka) prestižní cenu The Printz Award. Píše rovněž scénáře k filmům a televizním seriálům. Se svým synem Jarrodem napsal vynikající thriller Dry (Sucho). Jednou z nejúspěšnějších sérií autora je Unwind, jejíž první díl vyšel v češtině pod názvem Bez Šance (Knižní klub / 2016 a Yoli / 2020).
Autor je otcem čtyř dětí a žije v Jižní Kalifornii.
A jak to máte vy? Podlehli jste této distonické sérii? Nebo vás více zaujala jiná knížka od autora? Či tento druh žánru vůbec nečtete? Budu ráda za vaše příspěvky v komentářích.
Mějte se a čtěte,
Vaše ൬ermaidka
Já čtu dystopie jen velmi zřídka, takže mě série Smrtka zatím tak nějak míjí. Uvidíme, možná se k ní časem dostanu. 🙂
Chápu… Já bych na tom asi byla podobně, kdyby mi první dil, nepodstrčila „pod nos“ kolegyně… a stejně jako mnozí jiní fanoušci jsem se letos dočkala závěrečného dílu, tak jsme si první dva díly potřebovala připomenout. A dobře jsem udělala! Určitě by mi jinak u čtení Zvonu některé souvislosti unikaly..