RC – VRÁNY

Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma.

O knize: Kniha se věnuje problematickým rodinným vztahům, kdy matka má na své dvě dcery dvojí metr. Jednu dceru má oblíbenou a na té druhé si najde jen to špatné. Nebo si z maličkostí to špatné udělá, a to dobré odmítá vidět. 
Děj knihy je čtenáři předkládán jak z pohledu problematické Báry, tak i z pohledu její matky, která má pocit, že je na všechno sama a že její domácnost musí být pro ostatní dokonalou. 

Dvanáctiletá Bára má výtvarné nadání, živelnou povahu a momentálně se ocitá na prahu puberty. Přestože se dobře učí, tak doma je, podle matky, nezvladatelné dítě, které neudělá nic pořádně. Vše se ji musí několikrát opakovat a následně po ní kontrolovat. Alespoň z pohledu matky, která díky své hysterii štve na dceru manžela Václava, aby dal Báru do latě. Báře nezbývá nic jiného než příkoří rodičů snášet a pak se schovat za závěs a brečet. Jedinou milovanou věcí je právě malování. A ze všeho nejraději maluje vrány. Ty vrány, které hnízdí na stromě v zahradě, který je vidět z okna. Právě vrány mají v této knize důležitou symboliku.

Toho, že Bára dobře kreslí a maluje si však ani jeden z rodičů nevšímá. Jejího talentu si však všimne nový učitel výtvarné výchovy, který se podivuje nad tím, že Bára už dávno nechodí na základní uměleckou školu. Brzy ale pochopí, že to má Bára doma daleko náročnější, než je ona sama ochotná přiznat, a že pod spořádanou školní fasádou ukrývá velmi temná místa.

Bára se neustále potýká s nepochopením, kým je.

Můj názor: Já smekám! Tohle byl skvělý prozaický počin. Autorka čtenářům nabídla velmi působivý a čtivý příběh o rodinných vztazích. Tato krátká a depresivní novela mi nedala chvilku klidu. Na to, že se jedná o tenkou knihu, tak emocím dala pěkně zabrat, protože v tomhle směru se jedná o velmi silnou (a přesto citlivou) knihu.
Troufám si tvrdit, že jsem asi nebyla jediná čtenářka, která se po dočtení cítila „emočně rozbitá“. Toužila jsem po dalších stránkách a dalším textu, který by končil jinak. Nevěřícně jsem se na ty poslední řádky a písmena dívala a bezděčně lapala po dechu. Musím říct, že ten konec mi doslova „vzal vítr z plachet“ a že jsem poslední slova četla se zatajeným dechem a slzami v očích.

Autorce za tohle dílo moc děkuji, protože jsem snad ještě takovou knihu nečetla. Byla to kniha plná smutku a zklamání, ale i naděje a přání o pochopení a porozumění jednoho velmi mladého života. Tohle rozhodně není kniha, kterou si přečtete, zaklapnete a zapomenete. Takovou rozhodně není, ani být nemá! Bude ve vás ještě hodně dlouhou dobu rezonovat. 

Na závěr bych ráda vyzdvihla krásné „symbolické“ ilustrace.

Hodnocení: 5/5✭

Medailonek:
Název: Vrány
Autorka: Petra Dvořáková
Nakladatelství: Host
Žánr: česká próza
Rok vydání: 2020
Počet stran: 184

O autorce: Petra Dvořáková (nar. 1977)

– je spisovatelka a scenáristka. Vystudovala střední zdravotnickou školu a absolvovala obor filozofie na FF MU. Do povědomí veřejnosti vstoupila svým debutem, knihou rozhovorů o víře Proměněné sny, za kterou v roce 2007 získala cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika. O dva roky později jí vyšla druhá kniha Já jsem hlad — příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši. V roce 2013 vydala svou první knihu určenou dětem Julie mezi slovy, za kterou získala ocenění Zlatá stuha v kategorii beletrie pro mládež a Cenu učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství. Pro mladé čtenáře napsala také Flouk a Líla (2015) a Každý má svou lajnu (2017). Dále se autorka dostala do podvědomí čtenářů titulem Sítě — příběhy (ne)sebevědomí (2016). Román Dědina (2018) se zařadil mezi nejprodávanější a nejoceňovanější tituly české prózy. Svou pozici autorky bestsellerů potvrdila románem Chirurg (2019) z lékařského prostředí. V roce 2020 vyšel zatím poslední román Vrány.