Zdravím vás, moji čtenáři.
Dnes bych vám ráda představila čtveřici knih, kterou jsem přečetla za únor. Ano, opravdu jsem za minulý měsíc přečetla čtyři knihy📚. A rovnou i prozradím, že jsem si za únor nepořídila žádnou knihu. Tak se pojďme spolu ohlédnout a shrnout si můj knižní únor:
1) Seznamka – tento román je z pera české autorky píšící pod pseudonymem Anna Beatrix Bártová.
Setrvat ve vztahu, který už nám nic nedává, nebo získat svobodu a vkročit do nového života? Pavla už tuto otázku vyřešila. Rozhodla se rozvést a žít sama se svými dvěma synky. Osamělost jí však dlouho nevydrží a ona zatouží po lásce. Na radu kamarádek si udělá profil na seznamce. Jenže najít ideálního partnera mezi množstvím beznadějných případů se zdá nemožné. Pavla prožívá někdy krušné, někdy trapné a někdy přímo bláznivé situace. Najde nakonec toho pravého? A najde ho opravdu na seznamce? Humorný a lehce ironický příběh ze života je sice fikcí, ale mnohé situace se skutečně udály, ať už autorce, nebo jejím kamarádkám.
Příjemná knižní oddechovka, která nebyla vůbec špatná, ale našly se občas pasáže, kdy mi přišla maličko zdlouhavá. Ale příběh právě se rozvádějící Pavly, která hledá nového chlapa pro život se mi četl hezky. Příběh podle mě neurazí, je ze života, a to mám ráda.
Hodnocení = 3★
2) Říkali mi Leni – je příběh desetileté dívenky, která postupně zjišťuje, kdo je a kam patří, strhuje, dojímá a současně burcuje čtenáře dnes stejně jako před více než šedesáti lety, kdy jej napsala česká spisovatelka Zdeňka Bezděková.
Křehké a působivé vyprávění malé Leni Freiwald z městečka Herrnstadt v Německu. Získalo po svém prvním vydání popularitu mezi našimi čtenáři a uznání i v zahraničí. Knížka vyšla mimo jiné také v Německu, USA, Velké Británii i Japonsku a patří do pokladnice české literatury pro děti.
To byla pěkná knížka, která se dobře četla, i když jste už „dospělák“. Já se ke knížce dostala díky „čtenářské výzvě“ a jsem za to ráda, protože jinak by mi asi unikla z „knižního hledáčku“. Bylo mi Leni líto, z toho jak osaměle se cítila a moc jsem ji přála, aby vše dobře dopadlo.
Hodnocení = 3★
3) Tíživé ticho – napsal britský autor Robert Bryndza jako samostatný thriller.
Maggie je úspěšnou lékařkou a s manželem Willem žijí přesně takový život, jaký si vysnili. Jednoho dne však k ní do nemocnice přivezou postřeleného muže v povědomém oblečení. Maggiin život se nejprve zastaví a pak obrátí naruby. Přes všechnu snahu se Willa nepodaří zachránit a Maggie je přesvědčená, že se stal obětí vloupání. Policejní zpráva zní ale jasně: spoušť stiskl Will sám.
Maggie je zdrcená žalem i sžíravými otázkami. Její manžel nebyl sebevrah. Měl toho tolik, pro co žít. Po pohřbu odjíždí Maggie do jejich prázdninového domu na malém chorvatském ostrově, aby unikla realitě. Jenže realita ji dostihne i na opuštěném místě a je mnohem temnější, než čekala. Vše odstartuje dopis, který jí Will napsal pro případ své smrti a jenž obsahuje indicie odhalující děsivé tajemství.
Jak si Maggie skládá střípky dohromady, zjišťuje, že Willova smrt je spojena s někým z jeho minulosti… S někým, kdo udělá vše pro to, aby umlčel i ji…
Za mě to byla skvělá kniha, čtivá a propracovaná. Skoro od začátku příběhu jsem byla vtažena do děje a po polovině knihy jsem hltala stránku za stránku se zatajeným dechem a napnutá v očekávání, co se bude odehrávat na dalších stránkách. Děj mě za mě strhující náboj a spád. Sice to na můj vkus bylo občas trochu zbrklé, takže jsem se asi dvakrát načapala, jak knihu zavírám, abych si na chvíli od čtení odpočinula a mohla se pak lépe soustředit. Jenom u toho konce jsem byla taková – možná trochu zmatená a trochu více zklamaná. Nebylo to podle „představ“.
Hodnocení = 4★
4) Vězeňkyně – je šestou knihu britské autorky píšící pod pseudonymem B. A. Paris.
Amelie se o sebe vždy uměla postarat – když v šestnácti letech osiřela, vybudovala si nový život v Londýně. Tam se taky seznámila s okouzlujícím miliardářem Nedem Hawthorpem a impulzivně souhlasila s jeho nabídkou k sňatku. Ví ale, koho si vůbec vzala? To je jedna z tisíce otázek, které se jí honí hlavou, když se ocitne uvězněná v temné místnosti. Jejími jedinými společníky jsou mlčenliví únosci. Pak ovšem Amelie zaslechne hlas svého manžela a najednou už si není jistá, odkud jí vlastně hrozí nebezpečí.
Mě osobně se kniha líbila a četla se mi skvěle. Sice jsem nebyla vtažena do děje hnedle od prvních stránek, ale brzy se děj rozjel a já se nemohla od knihy odtrhnout. Děj měl spád a díky kratším kapitolám mi rychle ubíhal. Osobně kratší kapitoly oceňuji. Líbilo se mi zpracování, i když něco bylo místy předvídatelné, ale i přesto mě autorka dokázala i něčím jiným překvapit.
Hodnocení = 4★
Mé suma sumárum sčítá 47 knih k přečtení!
Kolik knih jste přečetli za minulý měsíc vy? A četli jste některou z mnou zmíněných?
Pokud ano, jak se vám líbila?
Mějte se a čtěte,
Vaše ൬ermaidka