Zdravím vás, moji čtenáři.
Dnes bych se s vámi ráda ohlédla za mým knižním březnem, ve kterém jsem přečetla čtyři knihy📚. Ale do knihovny mi za březen nepřibyla žádná kniha, za což jsem ráda, protože bych ráda zredukovala počet knih, které mi doma čekají na přečtení. Což znamená: „méně pořizovat“ nové tituly. V únoru a březnu se mi vedlo, tak uvidíme, jak to půjde dál? Ale to jsem trochu odbočila, pojďme si nyní představit čtveřici přečtených knih:
1) Tiché roky – je román od české autorky Aleny Mornštajnové.
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo.
Ještě nějakou dobu po dočtení jsem neměla slov. Bylo to svým způsobem silné a emotivní. Popravdě se mi kniha nečetla vůbec lehce, ale ne ve smyslu, že by se mi kniha nelíbila, ba naopak. Byla poutavě napsaná a od jisté stránky jsem chtěla pořád číst, abych mohla doufat, že se ten „tichý vztah“ otce a dcery zlepší.
Líbilo se mi, jak autorka knihu pojala ze dvou pohledů, jak se měnila současnost s minulostí a také propojení těchto časových a dějových linek.
Hodnocení = 4★
2) Osvobození – je historický román z pera amerického scénáristy Darby Kealey a britské spisovatelky Imogen Robertson, který napsali společně pod pseudonymem Imogen Kealey.
V šestnácti letech Nancy opustila rodnou Austrálii, aby nalezla nový domov a životní lásku v Marseille. Ovšem během nacistické okupace nedokázala stát stranou a jako čím dál slavnější a hlavně nepolapitelnější Bílá myš se stala německým silám trnem v oku. Když byla odhalena, musela uprchnout do Anglie, zatímco jejího manžela Henriho zadrželo gestapo. Nancy se však nikdy nevzdává – po tvrdém výcviku se vrací do esesáky a gestapáky zamořené Francie, aby pomohla osvobodit svůj nový domov i milovaného Henriho.
Další kniha o druhé světové válce, tentokrát z pohledu odbojového hnutí – operující ve Francii. Kniha se mi četla celkem dobře, i když mi místy přišla trošku nezáživná a rozvláčná, ale pak se zase našel úsek, kdy jsem příběh o Nancy a dalších hltala očima. Za sebe bych tuto knihu shrnula asi tak, že pro mě to bylo zajímavé čtení, ale zase by se tolik nestalo, kdybych knihu (třeba vůbec) nečetla.
Hodnocení = 2+★
3) Ztroskotání – román od americké spisovatelky Emily Bleeker.
Lillian a Dave přežili leteckou havárii a trvalo téměř dva roky, než se dostali z pustého ostrova zpátky domů. Vracejí se k rodinám, ale jejich život už není jako dřív. Odmítají říct, co se po pádu letadla skutečně odehrálo, a novinářům i veřejnosti předkládají smyšlené historky. Jak dlouho jim lhaní vydrží a co se vlastně pokoušejí skrýt? Veřejnost je jejich příběhem fascinovaná, novináři jsou zvědaví, ale kartami zamíchá až drzá reportérka Genevieve. Je neodbytná, protože cítí, že za rouškou propracovaných lží zůstávají znepokojivé otazníky. Trávit čas na neobydleném kousku země uprostřed oceánu je děsivé, ale žít s temným tajemstvím je horší.
Za mě takový průměr, kniha se četla lehce, místy byla napínavá, ale sem tam mi přišla v něčem lehce nereálná. Střídání současnosti a minulosti včetně pohledů dvou protagonistů bylo od autorky povedený počin a příběh byl díky tomu napínavější a troufám si tvrdit, že i čtivější. Přesto ale musím přiznat, že se našly pasáže, které mě (řekněme)“ nebavily“.
Od autorky jsem kdysi četla knihu Tajemství modrých dopisů, a ta mě rozhodně chytla daleko více než tato.
Hodnocení = 3★
4) Děti s hvězdou – je historický román, který napsal španělský spisovatel Mario Escobar.
Příběh naděje z Evropy sužované válkou. Píše se rok 1941 a v okupované Francii se stupňuje nacistický teror. Mladí židovští bratři Jacob a Moses zůstali v Paříži úplně sami – jejich rodiče jsou daleko a teta, která je měla na starosti, zemřela. Existuje jediný způsob, jak se vyhnout transportu do koncentračního tábora: útěk. Na své cestě za ztracenými rodiči poznají mnoho podob lidskosti, která je důkazem, že naděje přežívá i mezi hrůzami války.
Kniha byla poutavá a čtivá. Příběh je o osudu dvou židovských bratrů, kteří cestují Francií během německé okupace a hledají své rodiče. Na své cestě plné útrap však potkávají i dobrosrdečné lidi, a mnozí z nich riskují své životy, aby chlapcům pomohli. Místy je děj těžko uvěřitelný, ale sám autor na konci knihy uvádí, že postavy Jacoba a Mosese jsou fiktivní, avšak jejich příběh vychází ze zážitků skutečných dětí. A také uvádí chronologii historických událostí, které se v knize (a i ve skutečnosti za druhé světové války) udály. To může čtenáře ovlivnit v konečném vnímání knihy. Ale tak jako tak je to především kniha o naději!
Hodnocení = 3★
Do mé knihovny mi během minulého měsíce nepřibyla ani jedna kniha.
Mé suma sumárum sčítá 44 knih k přečtení!
Četli jste některou z mnou zmíněných knih? A kolik knih jste přečetli za březen vy?
Budu ráda za vaše komentáře pod příspěvkem.
Mějte se a čtěte,
Vaše ൬ermaidka