Zdravím vás, moji čtenáři.
Po celkem zdařilém čtecím březnu, jsem si dala pro duben cíl, přečíst alespoň čtyři knihy. A jak to dopadlo? Nakonec jsem přečetla o jeden kousek méně, tedy tři knihy📚 a celkově byl duben takový průměrný. Všechny tři knihy jsem hodnotila „lepšími“ třemi hvězdičkami z pěti. Sama jsem zvědavá, jak to budu mít v květnu, ale zatím se čtením docela pokulhávám, tak snad se to zlepší. Teď se ale pojďme společně podívat, jaké knihy byly ty dubnové.
1) Vstupte bez klepání – je první vydanou knihou fejetonů od Zuzany Hubeňákové. Tato knížečka obsahuje výběr toho nejlepšího z autorčina blogu a k tomu nášup nových nepublikovaných textů. Ve čtyřech semestrech životně důležitých věd se autorka s vtipem a nadsázkou sobě vlastní vyrovnává s tématy jako je rodinná výchova, mezilidské vztahy, nebo automobilismus.
Já tuto prvotinu četla jako svou poslední z dosud vydaných autorčiných knih a musím přiznat, že to nebylo úplně ono. Já prostě těm fejetonům moc neholduji, ale na druhou stranu mě baví autorčin smysl pro humor. Nepopírám, že bych se u čtení nebavila, ale některé jiné knihy mě od autorky pobavily daleko víc.
Hodnocení = 3+★
2) 15 roků lásky – mi půjčila kolegyně z práce. Jedná se o nejnovější knihu českého autora Patrika Hartla, ve kterém popisuje život hlavního protagonisty Aleše. Tomu se změní život ve dvaatřiceti, když se zamiluje do houslistky Jeleny. Ta na něho naložila takovou porci lásky, že by to porazilo i vola. Tento román vypráví o všem, co musel zvládnout, aby se s tou náloží naučil žít.
Popravdě, jsem podle anotace očekávala úplně něco jiného, než jsem od románu nakonec dostala. Hodnotím ho jako milé a příjemné oddechové čtení, ale žádná „bomba“ to za mě bohužel nebyla. Osobně jsem to měla s knihou jako na houpačce. Skoro do půlky jsem příběh v ní hltala a náramně si ho užívala, ale druhou půlku knihy jsem louskala další týden. Celkově knihu hodnotím jako lepší průměr.
Hodnocení = 3+★
3) Co dělat, když prší – je román od kanadské spisovatelky Marissy Stapleyové. Gabe a Mea se znají odmalička. Oba potřebovali ochranu. Ona přišla v šesti letech o rodiče, on potřeboval zachránit od svého otce, alkoholika. Ujali se jich její prarodiče. Stačilo jen málo a z jejich velkého přátelství se zrodila první láska. Láska, která byla přerušena Gabrielovým odchodem. Uplynulo deset let a Mea s Gabem se ocitají zpátky na místě svého dětství.
Na tuto knihu mě nalákala překrásná obálka, která mě zaujala na první dobrou, i s knihou jsem to tak měla. Pouštěla jsem se do ní bez jakéhokoliv očekávání, ale postupem času (během čtení), jsem začala jistý směr knihy očekávat. Popravdě, lehce mě to u čtení dráždilo. Zda se mé očekávání splnilo vám neprozradím. Ale pokud si rádi přečtete laskavý román, tak vám knihu s radostí doporučím. Četla se velmi příjemně a hezky ubíhala.
Hodnocení = 3+★
Za duben mi do knihovny přibyly jen dvě knihy. Jednou z nich je recenzní kousek od Grady: Rudý vlk,
Vzdělaná.
Mé suma sumárum sčítá 53 knih k přečtení!
Četli jste některou knihu z mého výčtu? A kolik knih jste za duben stihli přečíst vy?
Mějte se a čtěte,
Vaše ൬ermaidka