RC – LALEČKA

Cesta zachráněné židovské holčičky.

O knize: Jedná se o skutečný příběh malého židovského děvčátka, které se narodilo na počátku války a přežilo jen díky dvěma statečným ženám, které ho po celou dobu války ukrývaly.
V říjnu roku 1941 se v židovském ghettu v polských Siedlcích narodí malá Ráchel, kterou její rodiče Zippa a Jacob přezdívají Lalečka a udělali by cokoliv, aby holčičku zachránili. Před jejími prvními narozeninami začnou nacisté postupně ghetto likvidovat a s ním i židovskou komunitu. Zippa se rozhodne dcerku zachránit za jakoukoliv cenu, i tu nejvyšší. Jacob, coby židovský policista, jí pomůže propašovat spolu s jejich dcerkou za hranice ghetta, kde Zippa vyhledá své kamarádky z dětství, Irenu a Sofii. Předá jim milovanou Lalečku a nakonec se vrátí zpět do ghetta, kde zjišťuje, jaký osud potkal jejího muže a rodiče. 
Irena a Sofie se o Lalečku starají, jako by byla jejich vlastní, i přes nesmírné riziko, které hrozí všem Polákům, kteří by jakkoli pomáhali Židům nebo je dokonce ukrývali. 

„Kdybych chtěla kvůli něčemu žít, je to pro čas, kdy přijde odplata, pro okamžik, kdy bych mohla pomstít smrt svého muže, svých rodičů, strýců, tet, bratranců, sestřenic a všech ostatních členů rodiny.“ 

str. 164

Můj názor: Tohle byl zase úplně jiný příběh, než jsem k tématu 2. světové války zvyklá číst. Tentokrát sice žádná Osvětim, přesto je tato kniha také plná strachu, strachu o malou Lalečku.
Čtenář sleduje příběh hned z několika pohledů, což dělá knihu o to zajímavější a čtivější. Jedny z ústředních postav, které nám příběh vyprávějí jsou Irena, Sofie a Zippa. Nejprve všechny tři poznáváme v době, kdy se začaly kamarádit a následně během jejich studentských let. Svýma vlastníma očima nám vyprávějí o separaci mezi polskými a židovskými studenty, o utlačování Židů, o okupaci a propuknutí války v Polsku. 
Poté, co nacisté zlikvidují Siedlcké ghetto, se příběh točí kolem zachráněné Lalečky, a s tím spojeného života, který Ireny a Sofie po tu dobu vedly.
Po skončení války se do vyprávění připojí další postava, ale to již prozrazuji více, než bych sama chtěla.

V autorčině poděkování se dozvídáme, jak se k příběhu dostala a jak vůbec tento příběh (připomínám, že je psaný podle skutečných událostí) mohl vzniknout. Což je asi jedna z nejdojímavějších částí.

„Jednoho dne se v našem domě objevil neznámý mladý muž. I když válka už skončila před třemi lety, vypadal jako uprchlík, který právě přichází z toho pekla. Byl velice hubený a šaty měl o několik čísel větší. Napřed jsem si myslela, že hledá Lalečku. Ale tenhle muž holčičku nehledal. Jen sáhl do batohu a vytáhl malý pomačkaný sešit a předal mi ho.“ 

str. 244

Celkově se mi kniha četla dobře. To, že je kniha psaná z více pohledů je podle mého názoru velkým kladem. Kapitoly jsou pojmenované podle toho, kdo nám příběh zrovna vypráví, takže se čtenář nijak neztratí. Opět to byla silná kniha s velkou dávkou naděje, a hlavně plná odvahy. Odvahy dvou mladých žen, které se ujaly malé židovské holčičky válka – neválka.

Pokud máte rádi židovskou tématiku a příběhy podle skutečných událostí, tak vám tuto knihu vřele doporučuji.

Hodnocení: 4/5⭑

Kniha vyšla pod nakladatelskou značkou Cosmopolis, spadající pod Nakladatelský dům Grada. Za poskytnutí knihy k recenzi, bych ráda poděkovala Markétě Havlové. Knihu si můžete zakoupit zde.

Medailonek:
Název: Lalečka
Autorka: Amira Keidarová
Originál: Lalechka / 2019
Nakladatelství: Grada / Cosmopolis
Žánr: historickýromán
Překlad: Pavlíková Světlana
Rok vydání v ČR: 2020
Počet stran: 288

O autorce: Amira Keidarová (nar. 1963)
– se narodila v kibucu v Izraeli. Byla důstojnicí v izraelské armádě, poté žila 3 roky v Paříži, kde studovala obchodní angličtinu a politologii. Po návratu z Francie dokončila bakalářské studium mezinárodních vztahů na Židovské univerzitě v Jeruzalémě a pak dělala 6 let letušku v Israeli Airline EL-AL. Pak začala pracovat jako badatelka v národním televizním kanálu, kde napsala množství miniživotopisů pro show rozhovorů. Při bádání a psaní o životech lidí si uvědomila, že psaní biografií by mohlo být jejím úkolem.
V roce 2007 Amira opustila práci badatelky a o měsíc později seděla v letadle do Polska – to byl začátek bádání pro knihu, kterou už měla v hlavě. A to až do roku 2009, kdy byla kniha Lalečka hotová. Od té doby se Amira živí psaním biografií a příběhů jiných rodin. Po skoro 20 letech, kdy žila na různých místech, žije nyní s dvěma dcerami v kibucu, kde se narodila.