RC – POSLEDNÍ VLAK DO LONDÝNA

Čeho lze dosáhnout, když se dobří lidé spojí proti zlu?

O knize: Příběh je inspirovaný skutečnými událostmi a odehrává se na několika místech – například v rakouské Vídni, v Amsterdamu a Anglii. Začíná rokem 1936. Patnáctiletý Stephan Neuman je syn bohaté vídeňské židovské rodiny vlastnící továrnu na čokoládu a považuje se za začínajícího dramatika. Jeho nejlepší přítelkyně Žofie-Helena je nadaná matematička, která ho v psaní podporuje. Když se Hitlerovy síly dají do pohybu, bezstarostná nevinnost obou mladých lidí vezme za své.
V temnotách se však skrývá naděje.
Holanďanka Truus Wijsmullerová riskuje vlastní život při pašování dětí ze zemí okupovaných nacisty do států, které jsou ochotné je přijmout. Tante Truus, jak jí všechny děti říkají, je odhodlaná zachránit tolik děti, kolik jen bude možné. Když Velká Británie rozhodne, že bude přijímat nezletilé uprchlíky z Říše, odváží se vyjednávat dokonce s Adolfem Eichmannem. Pustí se do závodu s časem, aby dopravila stovky dětí do bezpečí.
A právě na tuto cestu se nakonec vydávají i Stephan a Žofie-Helena.


Můj názor: Tentokrát začnu tím, že mi kniha moc nesedla, což mě hodně mrzelo. Už když jsem knihu zaregistrovala, tak jsem věděla, že bych si ji moc ráda přečetla, neboť mě lákala svým tématem „Kindertransportů“. Jednu dobu jsem se totiž zajímala o pana Nicolase Wintona, který se podílel na záchraně židovských dětí z Československa a pomohl vypravit dětské transporty z Prahy. Přesto jsem do doby, než jsem četla o této knize, neměla o Tante Truus potuchy a lákalo mě se dozvědět o dalším člověku, který riskoval vlastní život pro záchranu těch dětských.


„Můj otec říkával, že odvaha není nedostatek strachu, nýbrž odhodlání jít si za svým i tváří v tvář strachu.“ 

str. 101

Tato kniha je psaná tak, že skoro s každou kapitolou se ocitáme na jiném místě s někým jiným. A ačkoliv má kniha velmi krátké kapitoly (některé i pouze na jednu stránku), protentokrát jsem tuto formu vůbec neuvítala, ba naopak. Střídá se tu několik dějových linek, každá v jedné kapitole na zhruba třech stránkách. Díky tomuto přeskakování jsem se nemohla do knihy vůbec začíst a neustále jsem ji odkládala, a tak jsem s ní nakonec trávila dva týdny. Přece jen, kdyby zrovna pasáž o tom, jak si zrovna počínala Truus bylo v jedné kapitole na dvacet stránek, tak se domnívám, že by mohla být daleko čtivější. Dalším záporem pro mě byl pocit, že se dějově hodně vleče. Nakonec jsem se do příběhu začetla, ale bohužel až někde za polovinou. 
Celkově se jedná o opravdu zajímavý a svým způsobem opět silný příběh. Truus měla můj obdiv, byla to velice silná a obětavá žena. Mimo Tante Truus ještě sledujeme dějovou linku dětských hrdinů Stephana a Žofie-Heleny, kterým jsem oběma držela palce.


„Po celé ploše nádraží netrpělivě postávali rodiče zničení nutností dát svým dětem sbohem. Tolik trápících se rodičů tady čeká na poslední zamávání.“ 

str. 321


Hodnocení: 3+/5


Kniha vyšla pod nakladatelskou značkou Cosmopolis, spadající pod Nakladatelský dům Grada. Za poskytnutí knihy k recenzi, bych ráda poděkovala Markétě Havlové. Knihu si můžete zakoupit zde.


Medailonek:
Název: Poslední vlak do Londýna
Autorka: Meg Waite Clayton

Originál: The Last Train to London / 2019
Nakladatelství: Grada / Cosmopolis
Žánr: historický – válečný román
Překlad: Šumová Klára a Kotouš Petr
Rok vydání v ČR: 2020
Počet stran: 424


O autorce: Meg Waite Clayton (nar. 1959)

– je americkou autorkou sedmi románů, které se umístily v žebříčku bestsellerů listu New York Times, poslední takovou knihou je Beautiful Exciles. Některé z románů byly oceněny různými cenami (např. Langumovou cenou). Autorka po absolutoriu práv na Michiganské univerzitě přispívala svými texty do San Francisco Chronicle, Los Angeles TimesWashington Post. Kniha Poslední vlak do Londýna se stala mezinárodním bestsellerem a byla přeložena do více než 20 jazyků.


Četli jste tuto knihu? Pokud ano, co jste na ni říkali? Nebo se na knihu chystáte?
Napište mi do komentářů. 🙂

Mějte se a čtěte,
Vaše ൬ermaidka

Napsat komentář