ČTECÍ SRPEN

Zdravím vás, moji čtenáři.

V srpnu se mi dařilo přečíst o jednu knihu více, než bylo poslední dobou u mě obvyklé. Tedy čtyři knihy📚. Tentokrát se mi trochu víc dařilo. Ale bohužel, to nebyly úplně top knihy. Ale až na jedno zklamání, jsem měla celkem dobrý výběr. Nebudu dál chodit okolo, a představím vám tu svoji čtveřici:

1) Láska pro samouky – je třetí kniha od české autorky Barbory Šťastné, kterou jsem četla a asi se mi zatím líbila nejvíce, i se mi celkem příjemně četla. Kapitoly jsou v knize krátké – jakoby povídkové. Kniha na mě trochu působila, jako kdybyste byli na kafíčku s kamarádkou a ona vám vyprávěla o jejím uplynulém roce. Občas úsměvná, jindy lehce smutnější, ale taková přímá a víceméně ze života. Prostě taková oddechovka – do pohody i nepohody.
Nový život, noví muži. Tak proč si připadám jako stará kráva?
Jak se liší randění v osmnácti a ve čtyřiceti? Vlastně skoro nijak. Ve čtyřiceti jste pořád stejně nejistí a zmatení jako v osmnácti, jenom už to nevypadá tak roztomile. Klára se o tom přesvědčí, když ze dne na den skončí její manželství a ona se znovu ocitne v nepředvídatelném světě singles. Zažije pár katastrofických schůzek, poprvé v životě zjišťuje, jak vypadá seznamování přes Tinder, Facebook, Messenger a Instagram, a že trapasy online jsou stejně trapné jako ty skutečné.

Hodnocení = 3 ★

2) Houpačky – je druhá kniha české scénáristky a spisovatelky Lucie Konečné o dvou seniorkách. Zdena a Jiřina jsou nerozlučné kamarádky, které nežehrají na svůj pokročilý věk a chtějí si zbytek života pořádně užít. Ulítávají na erotické seznamce, vychutnávají si víno, hledají vášeň v mužské náruči – a klidně kvůli tomu všemu ujedou na kole sto dvacet osm kilometrů. Cestu jim komplikuje jen zdravotní stav Zdeny, která trpí počáteční fází Alzheimerovy choroby. Tu však, aspoň na chvíli, zažene omamná vůně trávy. Kdy jindy se odvázat než teď? 
Začnu tím, že jsem od knihy čekala něco trochu jiného. Ale rozhodně tím neříkám, že to byla špatná kniha – to rozhodně nebyla. Jen byla jiná. Bylo to milé čtení, přestože některé pasáže působily trochu „přitaženě“ – prostě nereálně nebo absurdně. Ale na druhou stranu musím přiznat, že jsem se s „babkama“ nasmála a občas i sympatizovala, jak se snaží být „svobodomyslné a jít s dobou“. Kniha měla poměrně svižné a čtivé tempo. Jak jsem již naznačila na začátku, dějově je kniha hodně svá a domnívám se, že může i zamávat emocemi, nejen v dobrém. Ne každému do takového děje zapadají právě dvě seniorky a proto kniha nemusí sednou každému.

Hodnocení = 3+ 

3) Štěstí na dně silné kávy – je příběh o Reine, svobodné matce, která už zanevřela na lásku. Jediným mužem po jejím boku měl zůstat její dospívající syn Noé. Pak ji ale služební cesta zavedla do pirátskými legendami opředeného města Saint-Malo. Ve firmě dovážející kávu, čaj a koření poznala muže, vedle něhož konečně procitla. Ale také toho, který ji před lety připravil o všechny iluze. Reine svého syna vychovala v jedné velké lži, kterou nemůže udržet věčně. Teď musí nést následky svého rozhodnutí a získat zpátky přízeň těch, kteří se od ní odvrátili. Oblíbená francouzská autorka Agnes Martin-Lugand přichází s příběhem umístěným do jejího rodného města. Hlavní hrdinka v něm hledá lásku a především pochopení.
Přestože jsem měla pocit, že je to lehce překombinované, tak na druhou stranu to bylo poutavě napsané, mělo to celkem i spád a četlo se to prostě parádně. Autorka v této knize vsadila na emoce a snažila se ze čtenáře „vyždímat“ co nejvíc – což né úplně každému může sedět. Právě proto jsem hned na začátku psala, že mi příběh přišel překombinovaný. Je to právě tím, čím vším si musí hlavní hrdinka projít. Ke všemu byl příběh zároveň romantický, hořkosladký, smutný a dojemný. Ale na léto to byla příjemná kombinace. A jak jsem již psala, mě kniha sedla. 

Hodnocení = 4 ★

4) Světla jihu – je kniha od německé autorky Niny George, od které jsem četla její tři předešlé knihy (Levandulový pokoj, Přístav naděje a Kniha snů), které se mi hodně líbily, ale bohužel tahle mi vůbec nesedla, přestože mě lákala. Vůbec jsem se nemohla do knihy začíst a několikrát jsem dokonce uvažovala, že knihu odložím. Nakonec jsem ji sice neodložila, ale bohužel mi kniha moc nedala a nebavila mě. Pravdou však je, že ke konci se mi začala číst daleko lépe. Myslím si, že když tahle kniha čtenáři sedne, tak to určitě bude pohlazení po duši. Příběh má takovou kouzelnou a laskavou atmosféru. Jen mě se asi zrovna nehodila do „rozpoložení“. 
Když bezdětným manželům svěří úřad do péče osiřelou malou holčičku, sami netuší, jak se jim život změní. Stane se doslova jejich slunečním paprskem, světlem, které je denně provází. A když Marie-Jeanne přijde jednoho dne domů s nápadem, že se stane spisovatelkou, Francis, který doposud nepřečetl jedinou knihu, se rozhodne pořídit si pojízdnou knihovnu – bibliobus. Na cestách mezi malebnými jihofrancouzskými vesničkami a městečky ho samozřejmě provází schovanka Marie-Jeanne, empatická dívka, díky níž nejenom Francis, ale i návštěvníci knihovny přicházejí na to, co všechno se člověk může z knih naučit, jak mu knihy mohou pomoci překonat ostych nebo najít lásku…

Hodnocení = 2 ★

Za srpen jsem přečetla 1122 stránek. 

Tentokrát mi za srpen přibyly do mé domácí knihovny tři nové knihy:
Temné hlubiny,
Vražda s nápovědou,
Porodní sestra z Osvětimi.

Mé suma sumárum sčítá 52 knih k přečtení!

Četli jste některou z těchto knih? A jaký jste měli srpen vy? Kolik knih jste přečetli?
Napište mi do komentářů.
Mějte se a čtěte,
Vaše ermaidka

4 Replies to “ČTECÍ SRPEN”

  1. Ze zmíněných mě nejvíc zaujala kniha Štěstí na dně silné kávy. Od autorky jsem už něco četla a vše se mi líbilo. 🙂

    1. Tak pokud už z minulosti víš, že se ti autorčin styl líbí, tak tuhle knihu rozhodně doporučuji. Já se lehce vrhla i na další knihy, které jsem měla doma (ale o těch se zmíním až v zářijovém ohlédnutí…).

  2. Z těch čtyř mě bohužel nezaujala ani jedna. Knihu Porodní sestra z Osvětimi mám doma, ale ještě jsem se k ní nedostala.

    1. Tak snad nám brzy vyjde ke čtení – jsem na ni dost zvědavá. 🙂

Napsat komentář