ČTECÍ ZÁŘÍ

Zdravím vás, moji čtenáři.

V minulém měsíci jsem opět přečetla svůj klasický průměr – tedy tři knihy📚. V září jsem měla poměrně štěstí na knihy, které se mi hodně líbily. Takže, pojďme se společně na tu trojici podívat:

1) Ta hudba mi stále zní v hlavě – je román, který napsala známá francouzská spisovatelka Agnès Martin-Lugand. A jestli jste četli mé srpnové ohlédnutí, tak víte, že i v minulém měsíci jsem od této autorky jednu kniha četla. Právě ta kniha v srpnu čtená, mi připomněla, jak mi autorčiny knihy sednou, a tak jsem si řekla, že se vrhnu na další, které se mi zatím doma „nakupily“.
Yanis a Véra jsou na prahu čtyřicítky a ke štěstí jim nechybí vůbec nic. Milují se jako první den a mají spolu tři nádherné děti. Jen kdyby se kreativnímu a podnikavému Yanisovi, talentovanému samoukovi v oboru stavebnictví, který pracuje v architektonické kanceláři pragmatického, opatrného švagra Luca, dostávalo víc prostoru pro seberealizaci. Když Luc odmítne zakázku, v níž Yanis vidí neopakovatelnou šanci, o níž léta snil, dojde k jejich rozchodu. Yanis, povzbuzován svou ženou a finančně podporován klientem Tristanem, který mu projevuje bezvýhradnou důvěru, se rozhodne podnikat na vlastní pěst a osvobodit se. V životě mladého páru, který se dosud zdál být splněným snem, však nastane nečekaný zvrat. Podaří se Yanisovi vymanit z pekelné spirály a nestrhnout s sebou na dno i Véru? Odolá jejich manželství ambicím okolí?
Hlavní protagonisté příběhu – manželé Yanis a Véra mi byli sympatičtí. Což zprvu platilo i o další postavě v podobě Tristana. Chvíli předtím, než nám autorka prozradila jistý záměr této postavy, jsem i já sama během čtení začala tušit, že to nebude tak, jak to na první pohled má vypadat. Dost mě překvapilo, když mě napadla jedna myšlenka k ději a za dvě stránky se mi potvrdila. 🙂 Přišlo mi to až maličko zvrácené. Ale dějově mi kniha opravdu sedla. Chytla mě prakticky od prvních stránek. Možná mohla být o píď kratší, ale tím, že měla celkem spád, tak mi i o něco méně vadila délka kapitol, které byly na můj vkus až moc dlouhé. Když to shrnu, tak se jedná o příjemně napsaný román, který není pouze v duchu romantiky, ale i s trochu nevšední zápletkou.

Hodnocení = 4★

2) Jak naladit štěstí – v této knize Agnès Martin-Lugand rozehrává emotivní příběh dvou manželských dvojic, jež svede dohromady dramatická dopravní nehoda. Vztah galeristky Avy a veterináře Xaviera se ocitá v krizi. Zatímco on se zotavuje v nemocnici ze zranění, ona se marně pokouší vzbudit u něj zájem. Xavier má ale plnou hlavu houslistky Constance, již zranil při havárii na motorce. Avu může pochopit jen umělkynin manžel, dirigent Sacha, jehož potkává na chodbách nemocnice. Oba trpí, přestože skutečnou bolest prožívají jejich partneři. Vzájemné pochopení a podpora jsou pro ně stejně důležité jako vytrácející se láska. 
Autorka opět nezklamala – i když zrovna tahle kniha byla v mých očích o maličko slabší, než ty dvě, které jsem četla před ní. Agnès píše poutavě a emočně zároveň, alespoň já to tak s jejími knihami mám. Přesto mi takhle kniha přišla v něčem jiná, odlišná, oproti těm, které jsem dosud četla. Možná právě tím, že nejde o sladkou romanci. Naopak kniha vede k zamyšlení, a přestože je v knize i láska, touha a vášeň, tak se svým tématem potýká s nelehkou situací a s vyrovnáním se traumatu a s odpuštěním. Mě osobně docela překvapil konec, nečekala jsem ho takový – jaký byl. Ale beru to tak, že člověk je druh jedinečný a každý bychom takovou situaci vnímali a stavěli se k ní jinak. Shrnula bych to tak, že to byl opět velmi silný a čtivý román.

Hodnocení = 3+ 

3) Plameňák – je druhá kniha od české autorky Alexandry Bajnarové, od které jsem před rokem četla její prvotinu (knihu Černobíle), která mě velmi překvapila a dostala – v pozitivním slova smyslu. A u téhle to nebylo jinak. Působivé čtení o třech lidech, které svede dohromady náhoda jedné hotelové noci. Může to znít všelijak, ale věřte, že vás kniha mile překvapí. Alespoň u mě to tak bylo. Z mého čtenářského pohledu to bylo poutavé čtení – přímo ze života, smutné i veselé. Líbilo se mi, jakým stylem byly příběhy postav podány (vyprávěny), a jak to autorka celé zakomponovala. Kniha se četla hezky, příběhy byly uvěřitelné a postavy ve směs sympatické. A jako bonus má kniha nádherně laděnou obálku.
Jedna noc, hotelový pokoj, tři lidské osudy.
Setkat se s člověkem a udělat si na něj názor umíme všichni, ale kdo se odváží dostat opravdu pod povrch? Jakub, Klára a Jonáš mají příležitost to alespoň zkusit. Potkávají se jedné noci možná náhodou, nebo možná právě proto, aby vyprávěli své příběhy a vyložili karty na stůl. Odhalit své nitro někomu cizímu je totiž snadnější než být upřímný sám k sobě. Jakub bloudí mezi vztahy, aby našel cestu k tomu nejdůležitějšímu, ke své dceři. Klára hledá pevný bod, aby ustála překvapivé dění kolem sebe. A Jonáš? Tomu osud rozdal snad nejhorší možné karty. Hraje ale s odhodláním a vírou, že je brzy promění v esa, a hra se tak konečně obrátí v jeho prospěch. Život ale občas bývá těžký soupeř…

Hodnocení = 3+ 

Za srpen jsem přečetla 1038 stránek. 


V září jsem se držela zkrátka, což znamená, že mi nepřibila žádná kniha. 
Mé suma sumárum sčítá 49 knih k přečtení!

Četli jste některou z těchto knih? A kolik knih jste přečetli během září vy?
Napište mi do komentářů.
Mějte se a čtěte,
Vaše ermaidka

4 Replies to “ČTECÍ ZÁŘÍ”

  1. Žádnou zmíněnou jsem nečetla, ale Ta hudba mi stále zní v hlavě mě docela láká. 🙂 Já za září přečetla 7 knih, čemuž jsem se sama divila. 🙂
    Přeji krásný čtecí říjen.

    1. Já měla v plánu dát pět, ale tu pátou jsem dočetla až čtvrtý říjnový den. Ta hudba…….. byla opravdu skvělá kniha – myslím, že by se ti mohla líbit. A k tvým sedmi knihám gratuluji – parádní číslo. 🙂

  2. Ani jednu ze zmiňovaných knih neznám a ani jsem nečetla. Ale Ta hudba mi stále zní v hlavě nezní vůbec špatně. 🙂

    1. Tu hudbu vřele doporučuji 🙂

Napsat komentář