O knize: Carlottě je něco přes třicet a pracuje jako servírka v kavárně, kterou kdysi vedli její italští prarodiče. Na krku má dluhy za nedokončené studium architektury, a tak živoří v pronajatém pokoji a jediným světlým bodem v jejím životě je kamarádka Fritzi. Jednoho dne se ale Carli dozví, že zemřel stálý host kavárny Fabrizio a odkázal jí starou hračkářskou dílnu ve Florencii. Že by osud přece jen nabídl způsob, jak uniknout neuspokojivému životu v deštivém Marburku? Mohla by dílnu prodat, zaplatit dluhy, a třeba i dokončit školu. Když se Carli ocitne ve Florencii, ucítí na kůži hřejivé paprsky italského slunce, toskánský vítr ve vlasech a ve vzduchu se mísící vůni bylinek, citronů, sladkého pečiva a skvělé kávy. Během vyklízení dílny objeví příběh dávné lásky, který jí pomůže pochopit spoustu věcí o sobě i své rodině. A pak si uvědomí, že už se nechce vrátit, protože možná právě tady a teď začíná prožívat úplně nový příběh…
str. 96
Najednou jsem si zase připadala jako dítě, které se uchýlilo do koutku se zvířátky a panenkami a nechává se unášet svou fantazií. Zároveň jsem dokázala dospělýma očima ocenit jemné řezbářské detaily i spoustu hodin trpělivě práce. Konečně všechny ty nástroje dostaly smysl, stejně tak nádoby s barvou, smirkový papír a řezbářské náčiní. Fabrizio Poli tady vyráběl dřevěné hračky. To pomyšlení ještě zrychlilo tlukot mého srdce.
Můj názor: Hřejivá letní oddechovka, která vás zavede do Florencie. Příběhem nás provází třicetiletá Carli, která je nespokojená se svým životem. Lže rodičům o nedokončeném studiu a pracuje v kavárně, kterou vlastnili její prarodiče. A pak jí osud zavede do Florencie, kde nalezne přátele, lásku, a hlavně i samu sebe. A konečně i zjistí, co by chtěla dělat.
Čtení mě bavilo, ale kniha na mě působila zdlouhavě. V něčem byla i lehce předvídatelná, ale i tak měla svoje kouzlo. Carli mi byla hodně sympatická – asi proto, že mi přišlo, že se ji v lecčem podobám. Při čtení na mě doléhalo volání léta, a já měla občas pocit, že se spolu s Carlottou procházím Florencií.
Mimo to mi přišlo zajímavé číst o Florencii jinýma očima, než tomu bylo u historického románu Dívka č. 37, který jsem četla ke konci února. I tam se děj částečně odehrává ve Florencii. Obě knihy tak byly úplně odlišné, ale ta Florencie mě lákala a vábila stejně.
Hodnocení: 3/5✭
Kniha vyšla pod nakladatelskou značkou Cosmopolis, spadající pod Nakladatelský dům Grada. Za poskytnutí knihy k recenzi, bych ráda poděkovala Báře. Knihu si můžete koupit zde.
Medailonek:
Název: Štěstí hřeje jako slunce
Autor: Pauline Maiová
Originál: Das Leben leuchtet sonnengelb/2021
Nakladatelství: Grada / Cosmopolis
Žánr: Román pro ženy
Překlad: Prešlová Kateřina
Rok vydání v ČR: 2022
Počet stran: 432
O autorce: Pauline Maiová (nar. 1987)
– se narodila a vyrostla v Berlíně. Vystudovala literární vědu a během svých cest po jižní Francii a Itálii si zamilovala způsob života a vřelost zdejších lidí i malebnou krajinu a vynikající středomořskou kuchyni. V současné době žije v Berlíně, ale stále miluje cestování, což se odráží na jejích knihách, které skvěle popisují výjimečnou atmosféru oblíbených míst. V roce 2021 vyšla u nakladatelství Cosmopolis autorčina prvotina Štěstí má barvu levandule.
Od autorky jsem četla její předchozí knihu, která se mi líbila moc. Ale tahle mě nějakým nedopatřením minula… určitě se po ní budu muset podívat. 🙂 Díky za upozornění.
Musím přiznat, že mě se předchozí kniha (zkráceně Barvy levandule) líbila o něco více než tato. Ale i tahle dokáže pohladit po duši a i když se neodehrává v Provance, tak je Florencie popsaná tak, že máš skoro pocit, že se v ní procházíš. Určitě knihu zkus – troufám si tvrdit, že by se ti mohla hodně líbit. 😉