ČTECÍ ZÁŘÍ

Zdravím vás, moji čtenáři.


Moje září bylo bohužel dosti slabé. Měla jsem nějakou čtecí krizi, díky níž jsem přečetla pouze dvě knihy📚. Což mě samotnou dost mrzí. A s tím, jak mi „jde“ čtení i teď v říjnu se obávám, že svůj letošní roční cíl přečtených knih rozhodně nenaplním. To by se musel stát zázrak, a já bych musela přečíst v listopadu i prosinci nejméně pět knih. A moje čtení nikdy nebylo a ani nebude žádný maraton, takže se domnívám již nyní, že to bude letos nakonec celkem bída.
Ale to jsem dost odbočila od tématu. Takže zpět – pojďme se společně podívat, které dvě knihy jsem za září přečetla.


1) Zvon – je závěrečným dílem dystopické trilogie „Smrtka“ z pera Neala Shustermana. Po potopení plovoucího města Trvalka a zmizení Citry a Rowana stačilo jen pár let, aby se celý svět smrtek změnil. Smrtka Goddard se stal vrchním sekáčem ve StředoMerice a tím jeho plány rozhodně nekončí. Chce, aby svět ovládly smrtky nového řádu s ním v čele. Mimo to se Nimbus odmlčel a lidé propadají panice. Jediný člověk, s nímž Nimbus komunikuje je Greyson Tolliver. Ten přijal roli Zvona, tonistického svatého muže přesto, že víra tonistů mu nic neříká. Je vůbec ještě možné zastavit Goddarda a zabránit tomu, aby přetvořil svět k obrazu svému? To je otázka, která netrápí jen Greysona.
Za mě se rozhodně jedná o velmi příjemné zakončení série. Sice byla tato kniha daleko náročnější na pozornost a mě osobně přišla lehce zdlouhavá, ale myslím, že by tomuto příběhu „zkrácení“ neprospělo. Během čtení jsem byla plna očekávání, kam čtenáře příběh zanese a doufala jsem, aby mě nezklamal konec. Ale to se rozhodně nestalo.
Více si ke knize můžete přečíst zde

Hodnocení = 5★


2) Štěstí má barvu levandule – je romance odehrávající se na fialových lánech prosluněné Provence, kterou napsala německá autorka Pauline Mai. Penelope, které všichni říkají Pepe se převrátil život naruby. Nedávno dostala výpověď v práci a přítel se s ní rozešel po telefonu. Do toho ji zavolá sestra se zprávou, že babička je v nemocnici, protože vypadla z okna. Pepe neváhá a vyráží do rodinného penzionu, ve kterém jsou hosté, o které je potřeba se postarat, než se babička uzdraví. Mezi péčí o hosty a pečením dezertů si uvědomí, že je konečně šťastná. Postupně najde sílu dát do pořádku svůj život. Ale uvědomí si, že pravou lásku měla celou dobu přímo u nosu?
Na knihu mě nalákala nádherná fialová obálka a těšila jsem se na ni celé léto, ale bohužel jsem se k jejímu čtení dostala až v druhé půlce září. Což vůbec ničemu nevadilo, protože léto na vás dýchne hned od prvních stránek. Prosluněná Provence, jídlo, víno, rodinné i milostné vztahy. Smíření se s rozchodem, najít sám sebe, prozkoumat nové možnosti a vyřešit jedno rodinné tajemství. To vše na čtenáře téhle letní romance čeká. Jednalo se o nenáročné a velmi příjemné čtení. Sice lehce předvídatelné, ale to v tomto případě vůbec nevadilo.
Více se dozvíte v mém názoru.

Hodnocení = 4★

Za září jsem přečetla 904 stránek. 

Do mé knihovny přibyly pouze dvě knihy:
Moje neuvěřitelné sestry
Vražda v ledu.


Mé suma sumárum sčítá 56 knih k přečtení!  


Kolik knih jste přečetli za září vy? A jak se vy vypořádáváte se čtecí krizí? Nebo se vám vyhýbá?
Těším se na vaše komentáře pod článkem.

Vaše ൬ermaidka

2 Replies to “ČTECÍ ZÁŘÍ”

  1. Štěstí má barvu levandule jsem také četla a i přes zmiňovanou předvídatelnost se mi příběh moc líbil. 🙂 Určitě na tom má podíl i prostředí Provence, které v knihách miluju.
    Se čtecí krizí jsem si na konci léta také užila svoje… :/ Tak přeju, ať sáhneš po něčem, co tě z ní dokáže splehlivě vytáhnout….

    1. Děkuji za povzbudivé slovo ke čtecí krizi. Nějak jsme doufala, že právě zmíněná kniha z prostředí Provence mě z ní vytrhne, ale nebylo to tak. :-/

Napsat komentář